Knížku shodného názvu Eva (manželka) zakoupila asi před dvěma roky, ale já jsem ji tehdy jenom letmo prolistoval a nijak moc mne neoslovila, protože se mi zdála přehnaně pohádková a popisy cest k místům v knížce popisovaným se mi jevily poněkud matoucí a málo nápomocné, což autoři ve snaze po utajení některých objektů před jejich poškozením přiznávají.
V polovině října 2003 mi Věra Šulcová poslala pěknou fotku Lokte a já si uvědomil, že jsem ještě nenavštívil vyhlídky nad Loktem, které jsou v uvedené publikaci rovněž uváděny. To jsem v zápětí několikrát po sobě napravil a návazně jsem se ke knížce vrátil a docela s chutí si ji přečetl. A to už byl jenom krůček k tomu, abych místa v ní popisovaná postupně navštěvoval a dokumentoval. Organizačně to byl trochu problém, protože řadu míst jsem již znal z předcházejících vycházek, o většině jsem však neměl ani tušení. Objekty jsem většinou objevoval sám a pak jsem jej předváděl nezávisle Evě a kamarádovi Standovi.
Poznatky z této činnosti jsou zkráceně uvedeny v tomto souboru. Pokud se jednalo o turistické cesty, jsou dále zahrnuty v evidenci souborů Turistiky, pokud se jednalo o dílčí poznání bez turistické cesty, je problematika dokumentována pouze zde.
1.11.2003
Tohoto dne jsme s Evou prošli a seznámili se s:
- Vyhlídkami nad Loktem, z nichž nejkrásnější je Goethova vyhlídka,
- Kristem na kříži v lesích na Robiči,
- Usedlostí Supí potok, kde Eva byla naposledy před cca 25 lety a moc to tu nepoznávala.
2.11.2003
Nejednalo se o turisticky evidovanou cestu, ráno jsme vyjeli z chaty, v Baumaxu ve Varech jsme koupili dřevěný hranolek a pak dojeli do Lokte, kde jsme nechali auto na parkovišti u Goetha. V poznání Mystiky loketských lesů jsme se zaměřili na problematiku Šibeničního vrchu, pro cestu nahoru jsme zvolili výstup z bývalé Pražské silnice, pro sestup cestu kolem bývalého hřbitovního kostela Sv. Jana.
Z popisovaných pozoruhodností výše uvedené publikace jsme nalezli, nebo registrovali:
- Pěkné nové pohledy na město a hrad při cestě nahoru,
- Zámek pro vztyčení šibenice na skalním ostrohu nedaleko vysílače na vrcholu Šibeničního vrchu, kde se popravy konaly až do poloviny 19. století. S jeho objevením jsme měli trochu problémy, protože na Šibeničním vrchu se nacházejí hned dva vysílače. Situaci jsme konzultovali s místním dřevorubcem, ale ten nám nepomohl, potvrdil pouze, že se nacházíme na Šibeničním vrchu, o čemž jsme neměli pochybnosti. Místo bylo posléze nalezeno a identifikováno Evou.
- Kovový kříž na skalce nad městskou ČOV, viditelný od mostu u loketské porcelánky. Kříž zde byl postaven na důkaz díkůvzdání záchrany života jednoho loketského občana, který z této skály spadl a svůj pád přežil. V padesátých letech byl kříž odstraněn a v roce 1998 znovu obnoven.
- Zbytky hřbitovního kostela Sv. Jana včetně terasovitého uspořádání hřbitova s ním sousedícího. Kostel byl rozbořen na začátku sedmdesátých let, ani z přilehlého hřbitova toho mnoho nezůstalo.
Při sestupu ze Šibeničního vrchu jsme se setkali s Karlem Motlíkem, loketským občanem a bývalým zaměstnancem CHZ Sokolov, nyní spokojeným a již zkušeným důchodcem. Při diskusi s ním o pozoruhodnostech loketských lesů na parkovišti u Goetha se k nám připojil i další lokeťan a bývalý zaměstnanec CHZ Sokolov Jaroslav Bendák, který nám nabídl své průvodcovství v případě nesnází při objevení některých, v knize popisovaných objektů.
3.11.2003
Tohoto dne jsem provedl doprůzkum Šibeničního vrchu a objevil při něm ve skále vytesaný malý křížek, který se nám nepodařilo objevit předcházejícího dne s Evou. Dále jsem nově objevil:
- Kamenný sarkofág, nacházející se v blízkosti bývalé vodárny, vpravo od cesty, vedoucí po zelené turistické značce z Lokte do Dvorů. Jedná se o puklý kámen, na jehož puklinu byla kolmo přitesána úsečka, čímž bylo dosaženo znamení kříže. Podle staré pověsti žil v Lokti zručný kameník jménem Steinloch. Ten zhotovoval mnoho zakázek pro loketské občany. Ve stáří si přál, aby byl pochován právě v místě tohoto puklého kamene. Když skonal, nalezli občané toto přání v poslední vůli, kterou držel nebožtík v ruce, ale považovali ji za pomatení mysli nebožtíka před jeho smrtí. Uspořádali proto důstojný pohřeb na hřbitově, ale v jeho průběhu se hřbitovní náhrobek rozlomil a nebožtík zmizel. Hradní pán poté nalezl na puklině kamene, kde chtěl být nebožtík pochován, znamení kříže. Půda byla kolem kamene kyprá. Kámen dostal jméno sarkofág.
- Kámen se znamením psacího "l", který se nachází cca 80 m za druhým rybníčkem akumulační vodní soustavy města Lokte na levém břehu potoka, tuto soustavu napájeného, na odbočce ze zelené turistické značky Loket - Dvory. Jedná se o kvádr z černé žuly, jímž je prostoupena žíla bílého křemene. Podle pověsti žil v Loketských lesích Franz Grass, který měl slušnou usedlost, ale jeho nejmilejší zábavou bylo pytláctví, při kterém navíc zvěř trpěla a naříkala tak, že si toho všiml i pán zdejších lesů, skřítek Gottstein. Nikdo to ale Grassovi nemohl dokázat, protože nebyl přistižen při činu. Když jednou líčil své pasti v místě dnešního balvanu, objevil se skřítek Gottstein a urazil mu ruku, ve které držel oko pasti, sukovicí a nechal jej zkamenět. Od té doby Grasse již nikdo neviděl a bílá smyčka na kameni je zkamenělou smyčkou pasti.
6.11.2003
Při příležitosti desátého výročí naší organizované turistiky jsme se Standou podnikli shodnou cestu, jako před deseti lety s Mílou. Jedinou obměnou bylo její zkrácení v úseku Loket - Svatošské skály způsobem popisovaným v knize Mystika Loketských lesů a s tím spojené prozkoumání několika objektů z knihy "Mystika loketských lesů" a v závěru cesty v důsledku přeznačení žluté turistické značky.
Objekty popisované ve výše uvedené knize se nám v průběhu cesty jevily následovně:
- Nenalezli jsme základy bývalé kapličky, popisované nedaleko závory u vodáckého tábořiště. Při dodatečném studiu knihy jsem zjistil, že je to tak v pořádku, neb kaplička je dnes patrná pouze z řídké fotodokumentace; v terénu již patrná není,
- Nalezli jsme staré horní dílo cca 300 metrů vpravo od ústí Cínového potoka do řeky Ohře, vše s předpokladem, že se zde těžil cín,
- Potvrdili jsme si, že cvičná horolezecká stěna, v uvedené knize zvaná "nýtovačka" stojí stále na stejném místě.
- Cca 6 minut chůze od nýtovačky ve směru na Svatošské skály jsme nalezli falický symbol ve tvaru mužského přirození. V knize je tento útvar popisován po 10 minutách chůze, ale žádný další ocas jsme již nenalezli,
- Nad vstupem do štoly nacházející se na odbočce k Vildenavě jsme potvrdili výskyt další štoly, nacházející se cca 10 metrů nad štolou první.
- Nástup na trasu "královské zkratky" probíhal v souladu s návodem dostupné literatury, který upřesňuji následovně: za pramenem minerálky Hořčička se nám "nepodařilo minout strom rostoucí ze stromu", neb tento podlehl povětrnostním vlivům. Smrky s velkými boulemi jsme nalezli v blízkosti inkriminovaného místa dokonce tři. 27 metrů za posledním jsme odbočili stezkou vlevo a klikatě mezi skalisky a po starých schodech jsme dorazili na vrchol hřebenu. Ten jsme přešli a sestupovali stejnou stezkou dolů k řece. Tam, kde se stezka začala klikatit jsme nalezli v souladu s popisem smrk s prohlubní u kořenů a za ním následovala puklá skála s podobou purkrabího. Po příchodu na hlavní cestu k řece jsme bohužel nenalezli kámen s tajemným nápisem "Tafola", jehož význam je autory knihy vykládán jako "vítejte" v jazyce Mayů. Je zajímavé, že tato zkratka bývala dříve hlavní cestou na Svatošské skály a byla takto značena na starých německých mapách, zatím co na současných mapách již značena není vůbec. Později jsme si to vysvětlili i tím, že současná stezka v některých místech dříve neexistovaly, protože skály spadaly až do řeky.
- 200 metrů od nenalezeného kamene s náisem "Tafola" ve směru na Svatošské skály jsme nalezli nyní již jen dvojitý strom, jehož vidlice svírala patník s křížkem vytesaným na jeho hlavě. Zde jsme v souladu s popisem odbočili šikmo svahem vzhůru ve směru na Loket a po cca 250 metrech chůze jsme dospěli k fotogenické skále s názvem Strážce, německy Wachter, která připomíná hlavu mayského bojovníka.
9.11.2003
Dnes jsme s Evou podnikli prvovýstup na vyhlídku "Slípka" a získali tak další zajímavý pohled na Loket. Dále jsem Evu seznámil s místy a pověstmi k nim v rozsahu kamenného sarkofágu a nedaleko se nacházejícího se kamene s psacím "l", které jsem před tím nalezl a návazně prozkoumal i se Standou.
10.11.2003
Dnes jsem se opětovně ponořil do "Mystiky loketských lesů". Z nových objektů jsem našel a dokumentoval:
- Jeskynní vyhlídku a všechny partie s ní související. Cestu k ní jsem nastoupil vlevo do kopce pod smírčím křížem Vildenava, dále před troskami bývalého krmelce doprava do kopce, na následující křižovatce ve tvaru "Y" její pravou větví a stále rovně do kopce až ke dvěma "svraštělým kamenům". Těsně za nimi pak již stezkou vedoucí přímo k vlastní vyhlídce. Zde za shlédnutí především stojí skalka s vlastním dřevěným křížkem s vrcholovým deníkem s nádhernou vyhlídkou na řeku, pohled na sousední Lokeťárnu, jeskyně pod skalkou. Vlastní výstup na skalku je jištěn řetězy a není obtížný, vlastní pohled z vrcholových partií je však pro mne velmi složitý.
- Ptačí skálu, nacházející se hned nad skalní vyhlídkou, kterou jsem zatím nefotil, protože jsem nevěděl, že se jedná o Ptačí skálu. To jsem zjistil až doma.
- Kousek před "svraštělými kameny" vlevo se pravděpodobně nachází odbočka na Skalní promenádu, kterou se pokusím prozkoumat při jiné příležitosti.
- Dále jsem zopakoval přechod Královskou zkratkou, kde jsem dokumentoval Gottsteinův prst s torzem dřevěného pařezu a při vlastním sestupu jsem po značných obtížích objevil i dříve hledaný kámen s tajemným nápisem "Talofa".
- v Cestu ze Svatošských skal do Lokte jsem šel po staré Lovecké cestě, která má mnoho krásných výhledů, skalních útvarů, zajímavých stromů a patří při své turistické nenáročnosti k nejkrásnějším přírodním pasážím, které jsem kdy v takto koncentrované podobě absolvoval. K nejzajímavějším z nich náležely:
- Dračí zub, na němž jsem však nenalezl avizovanou vrcholovou knížku,
- Borovice douglaska svou majestátností a borovice limba svou vzácností v těchto zeměpisných šířkách - jinak je to ovšem velmi neatraktivní strom,
- Místo, kde stávala hájovna Zdemyšl, nyní jsou tam však jen ruiny, pěkný nový krmelec a nějaká další myslivecká zařízení.
13.11.2003
Dnes jsem se opět vypravil do Loketských lesů s cílem přesvědčit se, jda mnou předpokládaná cesta skutečně vede na Skalní promenádu. Měl jsem sice s nalezením správné cesty dost problémů a nenašel jsem při tom vzrostlou tůji, která mi měla v orientaci pomoci, ale nakonec jsem se k promenádě dostal. Průchod byl značen mužíky - malými kamennými mohylkami a byl dobře patrný. Skoro jsem promenádu prošel. Píšu skoro, protože v jejím závěru jsme se dostal do takového úseku, kde pěšinka ve vrstevnici skalného masivu prakticky zmizela, svah byl posypán vrstvou spadaného listí a já skončil na břiše, přičemž mne před pádem zachránila síla vůle a dvě zmrzlé pampelišky, kterých jsem se držel. Zkoušel jsem se zmátožit a v cestě pokračovat, ale nešlo to a tak jsem se dosti nedůstojným způsobem spouštěl do údolí k řece, při čemž jsem pouze velmi malé úseky absolvoval po nohou. Doma jsem zjistil, že jsem se spouštěl ze Soví skály. Další zkoumání těchto krásných partií nechám patrně na jaro a nepůjdu sem sám.
17.11.2003
V den 14. výročí Sametové revoluce jsem se vydal zkoumat další objekty tvořící mystiku Loketských lesů. Podle připraveného programu jsem nalezl Picasovu holubici míru cca 400 m za usedlostí na Supím potoce na levé straně cesty, která se dále napojuje na žlutou turistickou značku trasy Dvory - Staré Sedlo a Viklan, nacházející se na žluté značce na trase Dvory - Staré Sedlo, cca 800 m před Dvory vpravo, v borovém remízku.
V případě holubice se ztotožňuji s autorem publikace Mystika Loketských lesů v tom, že se jedná o přírodní fenomén vzniklý vypadnutím nehomogenní pecky ze žulového kamene, v případě viklanu se přikláním k názoru RNDr. Klsáka, pracovníka krajského muzea, který i tento kámen, možná budoucí viklan, považuje za přírodní fenomén, zatímco autor uvedené publikace jej považuje za možný obětní kámen s poukazem na jeho vrchní prohlubeň a kanálky odvádějící z ní nahromaděnou kapalinu.
Nejjednodušší způsob, jak se k oběma objektům dostat při jedné vycházce, je po žluté značce ze Dvorů na Staré Sedlo, kde cca 800 m za Dvory je možno objevit v borovém hájku, cca 150 metrů vpravo od cesty Viklan. Dále pak tímto směrem pokračovat cca 2 kilometry do místa, kde žlutá značka přechází Supí potok a stáčí se na Staré Sedlo, zatímco cesta, pokračující v původním směru žluté značky, vede k usedlosti na Supím potoce. Picasovu holubici objevíme na kameni vpravo od cesty, cca 400 metrů před usedlostí na Supím potoce.
18.11.2003
Dnes jsem ani neměl v úmyslu zasahovat do mystiky Loketských lesů, protože jsem se vypravil zkontrolovat stav rozpracovanosti na kostele sv. Mikuláše a na zpáteční cestě jsem postupoval přes Nadlesí, Dvory … Cestou jsem si uvědomil, že v publikaci "Mystika loketských lesů" je uváděna a fotografována kaplička ve Dvorech za hřbitovem, jejíž existence jsem si ze svých předcházejících turistických cest nebyl vědom. Zpozorněl jsem proto při průchodu těmito místy a kapličku bez problémů cca 200 metrů za dvorským hřbitovem při pohledu po vyjití ze Dvorů objevil. Je nutno ji pozorovat právě z tohoto místa, protože později se schová za hřbitov a pak za terénní vlnu a není již z cesty Nadlesí - Dvory patrná - proto jsme ji při svých dosavadních průchodech nepozorovali. Po vlastním fotografování jsem zjistil, že je volně přístupná a po jejím otevření jsem byl velmi překvapen perfektností vnitřních prostor, které byly vlivem své odlehlosti od cesty dosud zcela ušetřeny návštěv vandalů a jiných antikristů.
Dnešním dnem mohu prakticky konstatovat, že jsem ukončil základní ohledání objektů uváděných v publikaci Mystika loketských lesů. Zbývající drobnosti objevím příležitostně, neb svým charakterem již neumožňují uskutečnění samostatné cesty.
24.11.2003
22.11.2003 byla slavnostně otevřena cyklo-stezka mezi Loktem a Královským Poříčím, dnes jsem se o tom byl přesvědčit. Konstatoval jsem, že dokončeno bylo i všech osm informačních tabulí, které turistům představují:
- Zastavení 1: Turistická mapa 1 : 50 000 s vyznačením cyklo-stezky,
- Zastavení 2: Královské Poříčí
- Zastavení 3: Vyskytující se fauna
- Zastavení 4: Staré Sedlo
- Zastavení 5: Invazní rostliny
- Zastavení 6: Ryby žijící v Ohři
- Zastavení 7: Řeka Ohře
- Zastavení 8: Turistická mapa 1 : 50 000 s vyznačením cyklo-stezky,
1.12.2003
Dalším podrobným přečtením "Mystiky loketských lesů" jsem musel uznat, že mi unikla ještě řada drobných objektů, které sice nelze zařadit do ucelené trasy, ale přesto stojí za to je poznat. Vypsal jsem je tedy,
- Oválný žlutý dům v Lokti naproti Černé věži je postaven na pevnostní baště loketského opevnění, čímž je předurčen jeho tvar. Zajímavé jsou nízko nad terénem položené střílny této bašty, které jsou dokladem toho, že původní terén tohoto krčku "spojující Loket s pevninou" byl proti současnosti o několik metrů níže,
- Ze břehu Ohře od amfiteátru jsem skutečně pozoroval na jedné ze skal /je na ní umístěno osvětlení hradu/ skalní útvar představující hlavu sochy Velikonočních ostrovů, avšak pořízené fotografie se příliš nepovedly,
- Po trase romantické cestičky podél Ohře pod most a dále mne zaujaly opěrné zdi po původním řetězovém mostě a Netopýří skály za nimi,
- Návazná návštěva Kolovratské skály potvrdila existenci všech uváděných zápisů vytesaných do skály, z nichž obsahem mne nejvíce zaujal ten nejmladší. Jeho obsah značně převyšuje řemeslnou kvalitu jeho provedení, která je na hranici čitelnosti:
"Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí"
Václav Havel - Cestou po zelené turistické značce ve směru na Dvory jsem fotil ústí staré dešťové kanalizace do zvláštní vodní komory, které mi dosud unikalo a dále starý erb, vytesaný do kamene v blízkosti desky Spolku německých loketských turistů, jehož motivem jsou rovněž 4 F.
- Za akumulačními rybníčky pro napájení loketských kašen jsem nechal zelenou značku odejít vlevo do Dvorů a postupoval podél levé větve vodnatějšího z obou potůčků vzhůru a po cca 200 m jsem přišel k obdobné scenerii dalšího akumulačního rybníčku téže vodní soustavy. Na jeho hrázi se nachází torzo největšího topolu Linda ve Slavkovském lese.
- Poté jsem se kousek vrátil a pokračoval po místním zelenomodrém turistickém značení podél Sarkofágu a Krista na dřevěném kříži přes Robič, kde jsem se marně snažil objevit "březovou bránu". Podle fotografie se jedná o dvě srostlé nepříliš velké břízy, ale bříz je tam tolik, že jsem neměl šanci.
- Při křížení steré Robičské cesty jsem na tuto odbočil vlevo ve směru na Dvory, kam jsem asi po 2 km došel. Před Dvory mne zaujala pěkná Boží muka na dvorských pastvinách, které jsem rovněž fotografoval. Ze Dvorů jsem se v protisměru vydal opět po staré Robičské cestě a sešel do místa výchozího pro cestu po loketských vyhlídkách. Jejím absolvováním jsem se přesvědčil o existenci "liščí díry" - našel jsem jich dokonce několik a nevěděl jsem, která z nich je ta pravá. Dále jsem konstatoval, že místo na skále na této cestě, které je autory knihy popisováno jako připravené pro vytesání budoucího nápisu, bylo využito pro osazení pamětní desky věnované loketskému rodáku RNDr. Gnirsovi a jeho dceři
4.12.2003
Dnes se opět jednalo o doplnění chybějících drobností, což bylo poměrně komplikované, protože jsem trochu bloudil a ještě jsem se při tom dost potil, což jsem přičítal včerejšímu jednání představenstva. Výsledek mé snahy byl následující:
- V prvním údolí za falickým symbolem se mi podařilo nalézt dvě benátské štoly a pravděpodobně i strom Čarodějnici, která ovšem již ležela, zatím co v knize je popisována jako stojící. Nebylo to ale vůbec jednoduché, protože jsem nejprve hledal v údolí podél potůčku, kde se falický symbol nachází a teprve potom v údolí následujícím, což bylo správně. V obou případech jsem se musel ponořit dost hluboko a vysoko do strání, kde byl terén již velmi obtížně prostupný a blátivý.
- Dále jsem se pokoušel nalézt za Vildenavou mohutný modřín, zvaný autory knihy "Dědek". Nějaký mohutnější modřín jsem sice nalezl, ale že se jedná právě o dědka jsem seznal až porovnáním vlastní fotografie s fotografii v publikaci. Obě byly shodné, což mne utvrdulo o správnosto mého nálezu.
- Neplánovaně jsem objevil čerstvě vztyčený křížek na Vildenavě, který mne potěšil.
- Dosud mi unikalo poznání skalního útvaru Muzikant/Samotář pod Starou loveckou stezkou. Bohužel je tomu tak i po dnešku. Sice jsem našel stezku, vedoucí k zajímavému skalnímu útvaru o kterém jsem si chvilku myslel, že by to Muzikant mohl být, pak jsem ovšem dost složitě bloudil po zvířecích stezkách, abych se nakonec dostal zpět na Loveckou stezku a zjistil, že to Muzikant být nemohl. Z místa, kde by měl být pod stezkou vidět, jsem ho neviděl ani dnes.
- Znovu jsem vystoupil na Skalní zub na Staré lovecké stezce a konečně nalezl vrcholovou schránku, kam jsem učinil záznam.
- Neplánovaným úspěchem bylo i objevení trenažéru pro psy norníky v prostoru bývalé hájovny Zdemyšl. Jedná se o cca 50 m dlouhý tunel zatočený do podkovy obdélníkového profilu o světlosti cca 20 x 40 cm, který má po své délce rozmístěny v pravidelných intervalech šachty pro případ, že by se pes někde zasekl. Tunelem je zřejmě tažena "liška", kterou norník následuje.
6.12.2003
Cílem dnešní cesty bylo objevení jediné štoly, popisované v "Mystice …" na Supím potoce. Ke štole vede jistě více cest, já jsem postupoval od Supího Potoka, po přechodu na žlutou turistickou značku v místě, kde tato odbočuje vpravo na Staré sedlo jsem pokračoval její druhou větví na Dvory. Po dojití k turistickému ukazateli "Dvory" jsem cestu tímto směrem opustil a pokračoval jsem v předcházejícím přímém směru po lesní cestě. Cca po 150 - 200 metrech, na začátku vzrostlého lesa středního věku je vlevo od cesty, cca 30 metrů ve stráni patrná terénní boule, která je tvořena horninou vyhrabanou ze štoly. Štola se nachází hned za ní a je označena značkou žlutého lístku jinanu dvojlaločného. Jedná se o největší důlní dílko z těch, které jsme dosud zkoumali a po vybavení se baterkou bude pravděpodobně možné i jeho prozkoumání zevnitř. Popis přístupové cesty v knize celkem odpovídá skutečnosti, chybný a dost zavádějící je údaj "400 metrů od značení Dvory", který mi nález dosti zkomplikoval.
11.12.2003
Dnešní cesta byla poslední ucelenou, kterou jsem mohl podle publikace "Mystika Loketských lesů absolvovat". Jednalo se o cestu z Lokte na myslivnu Bor přes Bukovou horu, dále na Svatošské skály a zpět do Lokte. V knize je tato cesta poměrně složitě popisována, ale v podstatě se jedná o cestu po žluté turistické značce od porcelánky z Lokte, která se cca 1 km před Bošířany odchýlí od žluté značky vlevo, aby později kopírovala zelenou turistickou značku jdoucí z Horního Slavkova do Doubí. V Boru cesta přechází na žlutou značku a sestupuje ke Svatošským skalám. Odtud je možno se do Lokte vrátit více způsoby, já jsem volil ten nejjednodušší, podél řeky. V průběhu cesty jsem v souladu s publikací nalezl:
- Bývalou vojenskou střelnici pěchotních zbraní se zbytky ochranného valu a s kamenným příkopem,
- Zajímavou kotlinu nevelkých rozměrů s čedičovými skalkami a malými jezírky cca 200 metrů od střelnice východním směrem,
- Kotevní základy bývalé vojenské pozorovatelny, vzdálené cca 1 km od střelnice, které jsou v publikaci ještě popisované jako zchátralá, nicméně stojící rozhledna,
- Křižovatku lesních cest s názvem Kozihradská, kde se nachází turistické odpočívadlo, ohniště, staré hraniční lesní patníky a zajímavý rozcestník,
- Zajímavou skalku na vrcholu Jeleního vrchu v levotočivé zatáčce vpravo od cesty, cca 1 km před hájovnou Bor.
- Mimořádný smrk velikán, nacházející se za vojenskou střelnicí u lesní oplocenky; dojem z jeho pozorování dále umocňuje spodní část kmene zesílená boulemi,
- v Kristus na dřevěném kříži vlevo od cesty, cca 2 km před hájovnou Bor ve směru na Doubí.
18.12.2003
Dnes se mi podařilo odstranit při cestě do Lokte a zpět dvě následující, dosud mnou nezmapované položky:
- Na třetí pokus jsem fotografoval kamenné útvary pod hradem, připomínající sochy kultury Velikonočních ostrovů. Ani tentokrát nejsou fotky moc vydařené, ale už se s tím nedá nic dělat, lepší místo pro focení neexistuje.
- Poněkud lepší je fotka "Kyklopových kostek, vržených za potok" kousek nad silnicí na zelené turistické značce z Lokte do Dvorů.
- Smutným zjištěním bylo prvé poškození informační tabule č.1 ve směru od Lokte na nové cykloturistické stezce, která má potrhaný mapový list.
20.12.2003
Je to již jenom takové paběrkování, při němž člověk ujde řadu kilometrů, ale nic moc při tom neobjeví. Po dnešní cestě tedy do souboru doplňuji:
- Vyfocení ptačích skal, nacházejících se v blízkosti odbočky k Jeskynní vyhlídce. Mimo tento nový poznatek mne zaujalo "zazimování" smírčího kříže ne Vildenavě a systém rybníčků, nacházejících se na potůčku., protékajícím kolem Vildenavy, jejichž smysl jsem moc nepochopil - snad zásobárna vody pro plavení vytěžených cínových rud.
20.2.2004
Po delší časové odmlce, způsobené zimním obdobím, jsme s Evou opět vykročili do Loketských lesů. Ani jsem neměl v úmyslu odkrývat jejich dosud nepoznaná tajemství, ale chtěl jsem ukázat Evě Skalní vyhlídku, kde jsme spolu dosud nebyli. Poté, co se to podařilo, dostala Eva nápad jít zpáteční cestu ze Svatošských skal do Lokte po druhé straně řeky, což jsme dosud nikdy neučinili. Cesta to byla poměrně schůdná a díky tomu, že v noci citelně mrzlo, i bez bláta.
Krom toho jsme objevili dvě skály označené žlutým listem jinanu dvojlaločného, při čemž ta druhá byla bezpochyby dlouho hledaným Muzikantem/Samotářem, z čehož jsem měl upřímnou radost.
Vycházka po druhé straně řeky nás odměnila dosud nepoznanými pohledy na skalní útvary na protilehlém břehu Ohře, z nichž nejpůsobivější byl pohled na křížek na Skalní vyhlídce a na sousední skálu, zvanou Lokeťárna.
23.3.2004
Dnes jsem měl v úmyslu zopakovat se Standou průchod Starou loveckou stezkou, což jsme také učinili. V jejím závěru ve směru od Lokte jsme vlevo od cesty narazili na kamenného mužíka, který nás přivedl po cca 100 metrech na nám dosud neznámou a v Mystice Loketských lesů nepopisovanou vyhlídku nad řekou, která byla velmi atraktivní a opatřená schránkou s vrcholovým deníkem. Ze zápisů v něm jsme se dověděli, že se jedná o Korunní vyhlídku.
4.4.2004
Cílem dnešní cesty se Standou bylo provézt ho Skalní promenádou, kterou jsem navštívil při sólo cestě na podzim, ale trasu jsem tehdy nedokončil z obav možného pádu při nevalných klimatických podmínkách. Dnes jsme trasu bez větších problémů absolvovali celou a obdivovali se přírodním scenériím, kterých není mnoho. Z objektů popisovaných v "Mystice jsme při tom objevili:
- Starou tůji, nacházející se vpravo pod cestou, cca po 300 metrech na odbočce z cesty od kamene připomínajícího psa sharpei,
- Kámen postavený na špičce, zaklíněný menším kamenem, který se nachází na začátku Skalní promenády při pohledu šikmo vlevo vzhůru. Je s podivem, že z této bizardní polohy dosud nespadl dolů do údolí.
27.4.2005
Předpokládám, že do Loketských lesů náleží i oblast Starého sedla, kam jsem se vydal hledat skalku tvaru hlavy lvice. Cesta byla úspěšná, skalka vypadá ve skutečnosti lépe, než na fotografii. Cesta k ní je následující: ze Sokolova pokračovat za vodní nádrží Vítkov na Staré Sedlo cestou pod vysokým napětím. Cca 100 m po překročení potůčku (u kterého se nachází železná závora a plechová bouda) odbočit z této cesty cestou stoupající vpravo do lesa. Cesta stoupá, točí se vpravo a přechází v pěšinu. Po cca 400 m uvidíte vpravo skalní útvar, který jest hledanou hlavou lvice.
30.4.2005
Dnes jsem se vypravil za starými keltskými mohylami, k nimž mi bří Havlíčkové předali kopii mapového listu se zakreslením cesty a novinový článek 21. čísla Zlaté Prahy z 1.11.1864, který je zajímavý i češtinou té doby.
Z Lokte jsem vystoupal po žluté značce kolem porcelánky k Magazinu a odtud pokračoval vpravo po stoupající asfaltové silničce. Tato se po cca 2 km větví, postupovat je třeba levou větví cca další 1 km do místa, kde se vlevo od cesty nachází lesní oplocenka. Vpravo od cesty, v kolmé vzdálenosti cca 100 m se nachází kóta 711 m, na níž se uvedené mohyly v počtu cca 20 ks nacházejí. Jedná se o kamenné hromady, kdysi snad uspořádané, o základně cca 1 m2 a výšce do 1 m. Zatím co místo působí poměrně mysticky, vlastní objekty lze snadno přehlédnout.
Při příležitosti této cesty jsem chtěl objevit i tzv. moučné pytle, tj. skalní útvary, které pytle s moukou připomínají. Z mapky Průvodce Západočeskými lázněmi, kde jsou zakresleny, jsem si je doma zakreslil do turistické mapy a po nálezu mohyl jsem se vydal za nimi ve směru na myslivnu Bor. Přes značné úsilí jsem však nebyl úspěšný. Na zpáteční cestě mi došlo, že na Jelením vrchu se nachází skalní útvar, moučné pytle připomínající. Doma jsem v jiné mapě Moučné pytle skutečně nalezl a byly na Jelením vrchu. Neoddiskutovatelným závěrem je, že značení v Průvodci je chybné a že jsem tento zajímavý útvar navštívil již v roce 2003.
4.5.2005
Zde už jsem asi opravdu mimo katastr Loketských lesů, ale někam to zapsat musím. Po silnici Lobezským údolím jsem se dostal až k odbočce na Rovnou. Cca 300 m před ní se vpravo ve stráni, v místě u silničního odpočívadla, nachází kulovitý skalní útvar, na němž stával hrad Plikenstein. Přístupová cesta začíná o 100 m dále ve směru k odbočce na Rovnou. Na skále nejsou zbytky hradu příliš patrné, jsou zde místa s viditelnou snahou "hledačů pokladů" a na vrcholu skály je vytesaná čtvercová prohlubeň o rozměrech 25 x 25 cm a žlutý list jinanu. Je zde pěkný výhled do okolí, cca 150 m vlevo se nachází další zajímavý útvar.
Začátek Zajímavosti