V sobotu jsme s manželkou absolvovali tématický výlet - Po stopách pracovních táborů a dolů na uran na jáchymovsku.
Protože je to od nás trochu z ruky a protože jsem předpokládal větší množství průzkumných zastávek, po kterých by byla hoňka se vrátit včas domů, zvolili jsme k přiblížení automobil, kterým jsme se přepravili do Jáchymova. Chtěl jsem nejprve do Nového Města, ale při průjezdu šachtou Svornost mě upoutal hornický skanzen. I zastavili jsme tedy a podívali se dovnitř.
Pan průvodce nás trochu seznámil i s historií Jáchymova, o které jsem něco již věděl, ale v prostředí autentičnosti podzemí jsem si ji více uvědomil.
Takže něco málo z historie:
Město Jáchymov patřilo mezi nejvýznamnější evropská horní města. Na počátku 16. století zde bylo objeveno bohaté ložisko stříbra. V roce 1516, na místě osady Konradsgrün, bylo založeno Štěpánem Šlikem město sv. Jáchyma, dnešní Jáchymov. Nově založené město bylo v roce 1520 povýšeno na svobodné a královské. Stává se také po Praze druhým největším městem Čech (Praha 50000, Jáchymov 18000, Cheb 16000, Plzeň 500 obyvatel). Jáchymovské stříbro se zde také mincovalo a jáchymovskému tolaru, vděčí za své jméno dnešní dolar. V dobách největší slávy se zde těžilo až 9000 kg stříbra za rok. Podle historických pramenů bylo možné nacházet stříbrné valouny mezi kořeny stromů ve vývratech po vichřici. Ryzost stříbra zde dosahovala až 93%.
V pozdější době se kromě stříbra těží olovo, arsen, kobalt, nikl a v okolí města i cín. Dále se těžil i smolinec, který se používal pro barvení skla.
V celé oblasti jáchymovska bylo minulosti 613 dolů a štol.
Z odpadu při výrobě barev objevili manželé Curieovi polonium a radium (1898). K obnovení světového významu přispěl objev radioaktivity jáchymovských důlních vod v roce 1905. O rok později zde byly založeny první radioaktivní lázně na světě.
Nyní zpět ke skanzenu. Štola, jež je jeho hlavní částí, byla ražena v rámci rozsáhlých průzkumných prací bývalými Jáchymovskými doly. Ražba byla zahájena dne 1.7.1952, čelby štoly ve vzdálenosti 230 m od portálu bylo dosaženo dne 1.9.1952. Ve vzdálenosti 178 m od portálu byla jižním směrem vyražena rozrážka v délce cca. 50 m, která zachycuje vydobytý prostor na žíle Evangelist z doby dobývání barevných kovů.
Ve vzdálenosti cca 190 m od portálu prochází štola žílou Evangelist. Po žíle jsou severním a jižním směrem vyraženy sledné chodby (na sever cca 140 m, na jih cca 30 m). Čelby jižní sledné chodby bylo dosaženo dne 1.12.1953, čímž pravděpodobně skončily na štole razicí práce.
Na ražbě této štoly se největší měrou podíleli političtí vězni z přilehlého tábora, který stál nedaleko.
Touto praktickou ukázkou začalo naše putování.
Po prohlídce/vymrznutí ve štole (bylo tam jen 6°C, my byli jen v krátkých rukávech a k ruce byla jen pertexka) jsme razili do Nového Města, kde jsme definitivně zanechali auto a pokračovali na kole. Vyjeli jsme po silnici na sever směrem a Abrtamskou křižovatku, ale před ní jsme zhruba v místech, kde stál lágr Nikolaj, odbočili doleva a sjeli dolů k táboru Eduard. Dnes je v těchto místech středisko biatlonu. Stejnou cestou jsme se vrátili zpět na silnici a pokračovali směr Boží Dar.
Po občerstvení
jsme proložili konečně také kousek cesty přírodou (myslím tím cestu ne po asfaltu) a po červené, kolem Špičáku jsme jeli směr Mrtvý rybník. Na rozcestníku Pod Špičákem jsme odbočili na žlutou a spadli dolů na spojnici Abrtam a Abrtamské křižovatky, odkud to byl už jen kousíček k lágru Barbora. Na jeho místě, tedy dle mého odhadu, jsou jen zbytky komunikací a hromady sutě. Vrátili jsme se na silnici a pokračovali dál. Asi po půl kilometru jsme odbočili vpravo a po stále ještě asfaltce spadli do hlubokého údolí, kde byla šachta Eliáš.
Tato šachta a koncentrák u ní se vyznačovaly tím, že zde byli vězněni i skauti z celých Čech. Také proto zde nynější oldskauti v roce 1992 vztyčili na památku dřevěný kříž. Tábor vznikl v roce 1949 a žilo zde 618 vězňů. Tábor byl v nadmořské výšce 900 m a v létě i zimě se zde pracovalo i spalo v jedněch šatech. Baráky byly vymrzlé a topit se smělo jen s dovolením bachaře. Celý tábor byl postaven na radioaktivní haldě.
Odtud jsme po žluté stoupali na druhou stranu údolí na jehož úbočí byla další šachta s lágrem - Rovnost.
Původní tábor po německých zajatcích stál těsně vedle těžní věže na hladě hlušiny. Tábor "proslul" činností velitele tábora Albína Dvořáka, který rád a nesmyslně šikanoval vězně. Tábor byl zrušen k 1.6.1961 a zlikvidován 15.6.1961.
Tato jáma byla založena 20.11.1792 a pojmenována Rudolfovou jamou, roku 1850 nazvána šachtou Werner. Název Rovnost dostala až po roce 1945. Byla nejhlubší šachtou v Jáchymově a překopem byla spojena se šachtou Svornost. Její XXI. patro bylo v hloubce přes 661 m.
Nyní je na těchto místech postavena chatová osada ?!
Pokračovali jsme dále po žluté, která nás zavedla zpět na silnici k Novému Městu - Okruh byl dokončen. Ještě jsme však objevili odbočku k táboru a bývalému dolu Adam . Sjeli jsme k němu našli zde několik zdevastovaných budov a zbytek oplocení.
Ještě bych rád dodal několik čísel a faktů.
Kupodivu již v roce 1945 byly Rudou armádou obsazeny jáchymovské doly v kterých se těžila uranová ruda - smolinec. Přestože Jáchymov ležel na západ od demarkační linie, pro sověty bylo ložisko strategické suroviny tak důležité, že porušili spojenecké dohody jen aby získali uran do svých rukou.
V roce 1946 byl zřízen národní podnik Jáchymovské doly, který podléhal zvláštnímu režimu utajení a ochrany a jehož veškerá produkce uranu putovala do Sovětského Svazu. Hlavní pracovní silou se tu stali muklové (mukl - muž určený k likvidaci), odsouzení často jen pro svá slova nebo přesvědčení k mnohaletým trestům, jejichž konce se neměli dožít… Uranovými doly v letech 1948 - 1961 prošlo na více než 60 000 vězňů - většinou politických.
Jak jsem již psal, veškerá produkce zpracované a vytříděné rudy odešla do Sovětského svazu a z Jáchymova jí bylo cca 7500 tun, z Horního Slavkova 2500 tun, z Příbrami 50 000 tun a kde jsou další naleziště jako Zadní Chodov, Stráž pod Raskem a další. V té době se v Československu těžilo 12% světové produkce uranu - jakou cenu by uran, v dnešním Rusku stále deponovaný, měl, nedovedu odhadnout.
Co říci závěrem - musím přiznat, že jsem byl v těchto místech za přírodními krásami mnohokrát. Příroda je zde opravdu pěkná a byla i v sobotu, ale odjížděli jsme odtud trochu se smíšenými pocity, kdy se nad krásu přírody dostal vjem historie. Ta hodně dávná byla ještě pozitivní, ale ta nedávná už tolika ne. Výlet to byl neveselý, ale poučný.
