Vodní dílo Fláje

Základní informace:

Jirka Milota „sehnal klíče“ od přehrady na Flájích

a takovéto pozvání se nadalo odmítnout i jsme se tam spolu s Wernerem vydali.
Sraz byl ve čtyři hodiny u přehrady.

Náš průvodce si nás vyzvedl a sešli jsme k patě přehrady, tedy na té suché straně a vnořili jsme se dovnitř.

Vodní nádrž Fláje má unikátní pilířovou hráz, jedinou svého druhu v Česku. Svému účelu slouží už padesát let. Přehradu najdete v Krušných horách nějakých 20 km nad Litvínovem. Je postavena z pilířů, kterých je 35. Sevřením dvou pilířů vzniká návodní líc, a ten zadržuje vodu.

Díky tomu, že podloží přehrady je na čisté skále – na žule, tak se mohlo zvolit toto technické řešení. Při této stavbě takovéto přehrady se ušetří až 30 procent materiálu, oproti ostatním přehradám. Přehrada Fláje byla vystavěná v roce 1954 – 1963, je 50 m vysoká a 459 m dlouhá. Jelikož je na povodí Saska, tak aby se voda dostala k zákazníkům, razila se 5 kilometrů dlouhá štola směrem do Čech. Vodou nejvíce zásobuje Teplice a Ústí nad Labem.
Byla postavená z místního materiálu. Nedaleko odsud se otevřel kamenolom a těžil se zde štěrkopísek pro betonovou hráz (hráz je z čistého betonu, není železobetonová). Štěrk bychom měli, ale problém byl s cementem. Jelikož je koruna hráze ve výšce 740 m n. m., vyplývá z toho, že díky klimatickým podmínkám Krušných hor zásobování auty by bylo problematické, proto byla využita železnice. Nejbližší nádraží je však ve 12 km vzdálené Moldavě. Proto se z Moldavy postavila lanovka, která stavbu cementem zásobovala.

Zde je několik dobových fotografií ze stavby.

Stabilita hráze je monitorována různými měřidly.

Je tady ocelová struna takové kyvadlo, které měří náklon přehrady jak proti vodě, tak proti terénu. Dále je tu hydrostatické měření, což měří náklon celého pilíře, nejenom prohnutí stavby. Dále se měří průsak vody, jenž je zachycována do studánek a odčerpávána ven.
Přehrada je opatřena i zajímavým bezpečnostním systémem, kdy v případě nějakých problémů, kdy by voda protrhla betonovou čelní stěnu a pronikla do nitra hráze, pak na „suché“ straně jsou slabé betonové panely,

které by tlak vody vytlačil a voda by mohla unikat z hráze řízeně – nehrozila by destrukce celé hráze a vznik ničivé povodňové vlny.

Vnitřek stavby je zkrášlen i různými krasovými výjevy.

V nitru přehrady je malá vodní elektrárna o výkonu 16 kW, jenž postačí na provoz díla a na konci „vodovodu“ u Meziboří je špičková elektrárna, která je osazena dvěma Francisovými turbínami o výkonu 2x4 MW.

Zde je pak ještě pár fotek z interiéru i exteriéru hráze.

Díky nadšencům jsme se dostali někam, kam se člověk jen tak nedostane - díky.