Bez chebáků za vínem

Základní informace:

Letos pro nás u chebáků nezbylo v jejich putování za vínem místo a protože se nám jejich akce líbila, tak jsme si ji zorganizovali sami.
Jako základnu jsme zvolili Vracov u Kyjova, protože tam měl Žabo a spol navázány nějaké konexe, které nakonec nevyšly, přesto jsme u zvolené destinace zůstali. Termín – prodloužený víkend v době, kdy už je burčák.

Čtvrtek

Vyrazili jsme ráno do deště s příslibem, že se počasí vylepší. V Praze, pro zpestření jinak fádní cesty, jsme si zapíchali. Naštěstí těsně prodejny Fordu na Ořechu.

Díky vstřícnosti jejich personálu nám byla guma opravena a mohli jsme pokračovat dál.
Ve Vracově jsme se ubytovali v DJ-penzionu,. který je certifikován v systému „Cyklisté vítáni“ a vyrazili jsme na pěší vycházku do nedalekých Milotic (kolega Milota, aneb Ten, který všude byl a všechno zná, by měl z této vesnice určitě radost, neb ostudu jeho jménu určitě nedělá), kde se nachází barokní zámek s francouzským parkem a dvěmi oranžériemi.
Pro nepřízeň počasí jsme však na hranici obce otočili (v dešti se korzo po francouzském parku moc nevychutnává) a vrátili se zpět do penzionu.
Zde nás přivítal pan majitel, který nám pro večer nabídl posezení v jeho sklípku,

kde jsme finalizovali plán na další pobyt a okoštovali něco vracovského vínka.

Pátek

V pátek jsme se rozdělili na pánskou a dámskou část, kdy my jsme vyrazili na kola a děvčata šla pěšmo.
Na kolech jsme razili na jih přes rozsáhlý borový les Doubrava, pokrývající celou unikátní písčitou oblast rovinaté Moravské Sahary. (Bylo to tak – všude byl písek!)

Prvním cílem našeho putování byl „Výklopník“.

Chytré to zařízení v roce 1938 postavené, které sloužilo k vyklápění celých vagónů naplněných lignitem, který se těžil v okolních dolech, do člunů, které pak táhli koně, později malé traktory, po Baťově kanálu až do Otrokovic. Tenkrát fungovala ekologie!

Druhým cílem bylo Náklo, kde je postaven kříž zakončený liliovým okvětím k uctění památky soluňských bratří Cyrila a Metoděje a pomník kupce Sáma.

Po cestě jsme to vzali přes Ratíškovice, kde jsme konečně narazili i na vinice.

Z Nákla jsme spadli do Milotic. Zde jsme se podívali do kostela Všech Svatých

a především jsme navštívili zdejší zámek, který jsme včera nestihli.

Procházka zdejším parkem, návštěva vinotéky, či aktuální výstavy určitě stojí za nějakou tu hodinku a vřele doporučuji. Tak upravený exteriér jsem už dlouho neviděl. No, a jelikož jsme měli na večer naplánovanou návštěvu vinného sklípku č. 24, spěchali jsme domů.

Děvčata si zopakovala včerejší procházku, tentokráte za sluníčka, s návštěvou zámku.

Zde je stažena interaktivní trasa úterního výletu, avšak k zobrazení je notno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

Sobota

V sobotu ráno jsme přejeli do Uherského Hradiště, kde byly Slovácké slavnosti vína a otevřených památek.

Po absolvování velmi, velmi, velmi rozmanitého průvodu, který trval několik hodin, přesto však bylo stále na co koukat,

jsme se přesunuli do přístaviště. Tam na nás již čekala loď Morava, se kterou jsme absolvovali výletní plavbu za doprovodu zdařilé hudební formace, jejíž žánr nedovedu klasifikovat, ale bylo to dobrý.

Po múzické plavbě jsme se v čase přesunuli o několik století zpět do Františkánského kláštera.

Po jeho prohlídce a občerstvení na soutěži slováckých gulášů nastal zlatý hřeb dne. Vystoupali jsme do mařatických sklepů a putovali jsme Vinohradskou ulicí.

U kombinace lahodného burčáku, osvěžujícího vínka a excelentní cimbálovky, která byla prostě dokonalá, jsme vydrželi až do večera.

Tady je pár pohyblivých obrázků ze soboty:

Neděle

Cestu domů jsme si zpestřili ještě jednou návštěvou Uherského hradiště, kde v kostele Zvěstování Panny Marie byl koncert duchovní hudby v podání cimbálové muziky Hradišťan – nádherný zážitek.

A zastavili jsme se ještě na Velehradě, jenž prochází mohutnou rekonstrukcí, ale na jeho kráse a monumentálnosti mu to nic nevzalo!

Všechny galerie: