Liborovy Velikonoce 2017 - Biskoupky

Základní informace:

Jestliže si někdo myslel, že jsme neměli v porovnání s minulým týdnem zrovna nejlepší počasí, tak měl sice pravdu, ale úterní ráno ho muselo přesvědčit, že mohlo být mnohem hůř.

To jen tak na úvod.

Letošní destinací pro spočinutí předvelikonočních a velikonočních dnů byly Biskoupky. Jestli náhodou někdo neví, kde jsou, tak jsou u Zbirohu. Obec s cca 20 chalupami a jednou hospodou byla a 4 dny naším dočasným domovem.

Někteří si týrali tělo sportem už ve čtvrtek, ale většina nastoupila k první velikonoční projížďce až v pátek. Po posledních technických úpravách, vyzdobení kol a prostudování mapy jsme vyrazili vstříc jarní přírodě.

Cílem dnešní etapy byl Žebrák a Točník. Tvrdého asfaltu jsme si moc neužili a vnikli jsme na krásnou lesní cestu, která nás zavedla do Chotěnína a do Plískova, kde se vyřádil nějaký lidový umělec.

Odtud jsme spadli k Čápskému rybníku, pak následovala opět lesní cesta nenápadně se zužující v pěšinku a s ubývající šířkou přibývalo i stoupání. Není se čemu divit, neb na kopci stála rozhledna na Třenické hoře.

Po občerstvení jsme pokračovali dál na Drozdov. Tady Libor objevil Evky píchnuté kolo - přední (je to klikař), takže následovalo občerstvení vydatnější a Libor na mě byl hrubý!

To už byl Točník se Žebrákem na dohled.
Na dohled sice, ale pohled směřoval vzhůru. No, hrady obvykle na kopci bývají....

Po obědě V Točníku jsme se už přibližovali domů. Ve Zbirohu byla svačinka, zapomenutá Jirkovo helma, dvě terénní vlnky a byli jsem doma.

Večer přijeli Nebožtíci a hospoda byla naše!

Zde je odkaz na dnešní trasu.

Následují fota z pátku:

Sobota

V sobotu jsme vyrazili na sever. Přes Třebnušku jsme spadli ke Zbirožskému potoku, kde jsme následovali modrou krásným údolím meandrujícího potoka kolem spousty bývalých mlýnů.

Některé mlýny jako třeba Ostrovecký byly celkem slušně zachovány, některé jako Podmokelský na tom byly hůř.

Meandry se točily, meandrovaly až domendrovaly ke Skryjskému vodopádu. Jak samo slovo říká, aby voda padala, musí jí něco stát v cestě. A to něco byly skalky. Nebyly vysoké, to ne, ale byly nesjízdné, to jo! Ale jak zpíváme: "Ani déšť, ani mráz na Klučáky neplatíííí...." Natož aby platil na Stříbrňáky. Chlapci vytvořili kolonosičový řetěz a kola byla dole na to šup.

Ještě kousek jsme sledovali Zbirožský potok a když jsme byli skoro u Brounky, Libor řekl dosť bolo vody, pojedeme do hor. A tak se i stalo. Když teď koukám do mapy, tak to bylo jen nějakejch 120 metrů převýšení, ale kopec to byl děsnej! No a hned za tím brdkem jsme opět spadli k Berounce, kde jsme v Kalinově vsi dali oběd. Lákal nás nápis "Zabijačkové hody", ale do hodů to mělo dost daleko. I pojedli jsme, odpočinuli si a jeli dál.

No, jeli, kousek, neb výjezd na Chlum byl vlastně výšlap.

Z Chlumu se pak cesta už jen pěkně vlnila domů.

Zde je odkaz na dnešní trasu.

Následují fota ze soboty:

Neděle

V Neděli jsme cestu na jih začali cestou na východ. Prvních pár kilometrů bylo totiž stejných jak v pátek. Ale abych nepředbíhal. Výlet jsme začali, hlavně tedy Míra, přepíráním pneumatiky Zuzky kola. Po zlomení několika montpák, sedření kloubů a oštípání nehtů se dílo zadařilo a guma byla dole. Ne, tak dramatický to nebylo, ale já bych jí už dávno vyhodil, neb se stejnou gumou jsme se úplně stejně prali doma nad Lomnicí.

Ale zpátky k cestě. Za Chotěnínem jsme opustili modrou a červená byla barva naše. Červené bývají hřebenovky, to nás mělo varovat, ale zatím jsme byli v klídku. Do Lhoty pod Radčem to sice bylo do kopce, ale po cestě. Ve Lhotě jsme minuli kostel sv. Filipa a Jakuba jehož počátky sahají někam k roku 1352.

Ale jen co jsme se vnořili do lesa, začala horská prémie asi osmé kategorie (myšleno tím ta nejhorší)! Zakončena byla kameny a kořeny, takže se stala opravdu nesjízdnou. Byla to cesta k pozůstatkům hradu Radeč/Mitrvald.

Pravda, výhledy na Křivoklátskou vrchovinu mohly být krásné, ale pro pot v očích byly rozmazané.

Po odpočinku jsme pokračovali naštěstí sjízdnou druhou stranou směr Těškov

a Mýto, kde jsme poobědvali.

Po obědě jsme se vysápali opět do Těškova, odkud to chtěl Libor vzít zkratkou lesy, ale lesáci velmi hrubozrnným makademam opravili snad všechny cesty v okolí, tak jsme to vzdali a do Radnic přes Přívětice to vzali po silnici.

V Radnicích/Přívětivcích jak kdo jsme dali svačinku a přes kopeček se sklouzli domů. Večer jsme upletli pomlázky a byli jsme připraveni na koledu.

Zde je odkaz na dnešní trasu.

Obrázky z neděle:

Pondělí

Ráno raníčko panna vstala, pomlázku svou upletenou do ruky vzala.... Do panen máme sice daleko, možná do trochu těhotných, ale pomlázky jsme měli a děvčata svá i jiná jsme ještě před snídaní omladili.

No a jako vždy po pomlázce a snídani jsme se zabalili, poděkovali Liborovi za další krásný Velikonoce a rozprchli se k domovům.

My jsme to ještě s Jirkou a Libuškou vzali přes Zbiroh, kde jsme prozkoumali místní zámek se zahradou a nejvýše položenou vinicí.

A mě nezbývá než našemu náčelníkovi ještě jednou poděkovat za nevšední, no, s ním vlastně všední zážitky....

Zde je ještě malé vídejko z výletu:

Obrázky z celého výletu.