Liborovy Velikonoce 2013 - Rybník

Základní informace:

Co:	Velikonoční výlet do podhůří Českého lesa
Kde:	Rybník a okolí
Kdy:	29.3. - 1.4.2013
Účastníci:	viz. fotodokumentace

pátek  sobota  neděle  

V pátek jsme se probudili do sněhem pokryté krajiny,

takže Velký pátek připomínal spíše Bílou sobotu. To vše naznačovalo, že letošní Liborovy Velikonoce budou oplývat dostatečně silnými zážitky.
Pravda, čím jsme se více blížili k cíli našeho pobytu, tím sněhová peřina ubývala, přesto i v Rybníce bylo bílo.
Po ubytování a občerstvení jsme vyrazili na první výpravu. Cílem byla Bělá na Radbuzou. Jelikož jsem měl nějaké technické problémy s klíči od kolárny, trochu jsme se zdrželi s převléknutím a kamarádi vyrazili napřed. Jako rychlá spojka na nás počkal Míra, jenž však nepostřehl pokyny velitele výpravy a vyrazili jsme na Bělou po svém. Když jsme ujeli asi 5 km, jen tak prohodil: „Milane, viděl jsi na silnici nějaké stopy?“ (silnice byla pokryta sněhovou vrstvičkou) I zaměřili jsme se na pokrytý asfalt, že by nám westernoví stopaři mohli závidět, ale byť náznak čáry od kola jsme nenalezli. Při nepokrytí signálem mobilního operátora, které je v této oblasti normální, nám nezbývalo, než pokračovat do mezipřistání v Bělé. Moc hospod jsme tam nečekali, tak bylo jasné, že se najdeme bez větších problémů.
Podjeli jsme Zvon

a za chvíli jsme byli v Bělé.

Nalezení restauračního zařízení byla jen rutina, avšak čekalo nás překvapení v podobě restaurace bez kamarádů. Zde již signál byl, takže jsme využili této vymoženosti a zjistili jsme, že druhá polovina zájezdu na nás čeká v sedle pod kopcem Kamenec.
Čekání na zbytek skupiny jsem využil k pátrání po místní technické památce barokním mostu. Most byl postaven kněžnou Metternichovou zřejmě v letech 1723 – 1725 podle vzoru pražského Karlova mostu. Má 8 oblouků a nese šest barokních soch svatých. Jsou to Panna Marie Neposkvrněná, sv. Michael, sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Erasmus a sv. Antonín z Padovy. Most byl dopravní stavbou i kultovním místem, konaly se na něm pouti, sloužily pobožnosti.

Při pátrání jsem narazil i na klasicistní most přes Bezděkovský potok

Jen co jsem vše zdokumentoval a tři čaje s oblohou vypil, kamarádi dorazili. Po občerstvení jsme vyrazili na další trasu. Svržno s chovem koní s příjemnou hospůdkou i ubytováním bylo naším dalším cílem. Libor vytyčil azimut a jeli jsme

Trochu cestou, trochu necestou, ale za chvíli jsme byli tam. Někteří z nás si po necestě nabrali i do bot.

Při odchodu z občerstvovny jsme dnes poprvé viděli i Slunce, které nás pak doprovázelo skoro až domů.

Následují fota z pátku:

Fota z pátku  Začátek

Sobota

V Pátek večer doplnili výpravu další kamarádi, takže na sobotní výlet se nás vydalo 24.

Včera jsme z Rybníka razili na sever, tak pro změnu dnes jsme jeli na jih. Trasa vedla přes Závist, kde jsme odbočili doleva a razili kolem pramene Radbuzy do kopců Českého lesa na Liščí domky. Tady jsme na delší dobu opustili asfalt a styčnou plochou pro naše kola byl méně adhezní sníh.
Přesto že jsme jeli po sněhu, našli se zde jedinci, kteří utrpěli defekt.

Přestávku jsme samozřejmě využili k občerstvení

a pokračovali jsme ve stoupání do sedla na Liščí domky.

Zde to vypadalo opravdu jako v zimě.

Po taktické poradě jsme se rozhodli pokračovat po silnici směr Pivoň a nepokoušet traverz po zelené na Herštejnské chalupy.
Sjezd ze sedla byl docela dobrodružný a o komické situace nebyla nouze. Bórovi se dokonce při střetu s realitou vysypaly z helmy piliny, jak se mu tam dostaly ….

Nicméně, do Pivoně jsme se ve zdraví dostali všichni.

Zdejší augustiniánský klášter později přestavěný na zámek má dobu svého lesku již dávno za sebou.
Z Pivoně jsme vystoupali na Vranov, kde jsme odbočili doleva na traverz vedoucí pod hřebenovkou Českého lesa a sjeli jsme po něm až do Dílů. Trochu jsme se po cestě pletli do řemesla lyžařům, ale stopy jsme jim v žádném případě neničili.

V Dílech nás čekal oběd v hotelu Sádek v docela pěkném prostředí, avšak s obsluhou absolutně bez talentu, připomínající známou scénku ze hry Hospoda Na mýtince.
Toto byla naše jediná zastávka k restauraci těla v teple určená a díky řízenému chaosu jsme si ji i několik hodin užili. Pak jsme pokračovali přes Klenčí s pidizastávkou u Hanky ségry na Výhledy, kde jsme pozdravili známého chodského spisovatele J. Š. Baara.

Nejhorší (kopce) bylo za námi. Nyní jsme se protáhli kolem Čerchova – nejvyšší hory Českého lesa (1042 m)

a spadli do Lískové. Odtud jsme se údolím Nemanického potoka takou syrovou, nedotčenou přírodou vrátili zpět do Rybníka

Následují fota ze soboty:

Galerie   Začátek

Neděle

V neděli nás Libor vyvezl do západního Německa. Ráno nás přivítalo čerstvou sněhovou pokrývkou.

Hranici, která je od Rybníka vzdálena asi 3 km, jsme překročili za lehké sněhové přeháňky.

Ve Stadlernu jsme měli dobrý čas, tak jsme to před kostelem

ohnuli doleva a pokračovali na Schönsee. Zajímavé bylo, že v Německu asi nepadal sníh, protože po něm na silnicích nebylo ani památky. V Schönsee jsme u velikonočně vyzdobené kašny

objevili hospodu. Byla plná, ale obsluhující paní měla na rozdíl od té v Dílech talent a vyčlenila pro nás „salónek“. Během deseti minut jsme všichni měli čaj a tak to šlo celou dobu – trochu jiný přístup, asi to byla majitelka a tamto zaměstnankyně….
Po občerstvení jsme začali nabírat výšku a vracet se zpět k hranici.

Hranici jsme překonali ve Friedrichshängu, kousek pod Pleší. V Německu to byla docela nuda, protože silnice neobsahovaly žádné díry a byly úplně bez sněhu. Zato asi 5 metrů za čárou to opět začalo.

Český sníh je asi trvanlivější. Dva kilometry za hranicí jsme narazili na místo, kde stávala obec Pleš.

Tady jsme najeli na cyklotrasu číslo 36 a po ní kolem Velkého Zvonu spadly zpět do údolí Radbuzy.

Ani tato cesta nepostrádala silných zážitků. Hanka mi pak vyprávěla, že cestou dolů jí ztuhly prsty (zimou a bržděním), dole na rovince jí všichni předjížděli a vůbec jí to nejelo, pak zjistila, že jak má stále ztuhlé prsty, tak pořád ještě brzdí a ani o tom neví….

Dole jsme se byli podívat na rekonstruovaný mostek,

který ležel na významné obchodní cestě ze Schönsee, po které jsme vlastně jeli. Mostek byl ve stejnojmenné vesnici (německy Schwanenbrückl), kterou však postihl stejný osud, jakou desítky dalších v této oblasti. Něco málo informací o tomto regionu najdete i zde, když jsem tu pátral po památkách na relativně nedávnou historii.

No a to byl do Rybníka už jen kousek.

Večer jsme si šli zakutálet bowling

a jako každý večer nám k příjemné náladě a pohodě hráli kluci z Černých nebožtíků.

Po velikonoční pomlázce a snídani jsme se rozjeli do našich domovů

Letošní Liborovy Velikonoce se opět vydařily a to po všech stránkách. Upřímně řečeno, když jsem v pátek ráno vstal a za okny bylo čerstvých 5 cm sněhu, říkal jsem si, že zážitky budou dostatečně silné, ale Libor nás už asi dost vycvičil, že mi to tak hrozné nepřipadalo. Myslím si, že dokonce ani našim drahým polovičkám! Holky byly jste fakt dobrý.
Příští Velikonoce jsou až 24. dubna, to asi sníh už nebude, o to to bude mít Libor s překvapením složitější….. Už se těšíme a díky za tento výlet.

Zde jsou, díky Mírovi, neb já jsem měl nepřekonatelné potíže s technikou, staženy všechny velikonoční trasy z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.
Když na trasu klepnete pravým tlačátkem, můžete si zvolit výškový profil trasy.

Obrázky z neděle:

Galerie

A ještě obrázky z celého výletu:

Pátek   Sobota   Neděle

Začátek