Základní informace:
| Termín: | 15.5.2004 |
| Účastníci: | Tandem Panzer |
| Lokalita: | Lety |
Konečně jsme se dočkali. V sérii maratónů podporovaných Českou spořitelnou "Kolo pro život" byla vyhlášena i samostatná kategorie tandemů - nejsilnější zbraň našeho týmu. Těšili jsme se na konkurenci, chtěje se s nimi popasovat, protože v Chebském poháru jezdíme sami a co si budeme říkat, naše vítězství se již očekává.
Vyrazili jsme tedy do Brd na Transbrdský maratón. Přesto že jsme zvolili až třetí podnik série, pro absolutní nedostatek naježděných kilometrů, byla to letos druhá největší vzdálenost, co jsem ujel. Deklarovaných 62 km se protáhlo na 64 a s převýšením cca 1500 m se to dalo jet.
Závod byl připraven dokonale, zázemí skvělé a jako třešinka na dortu pozvali pořadatelé na večer skupinu Čechomor ke koncertování.
|
|
| Před závodem | Před závodem |
Ráno jsme dorazili do Let, vybalili z auta stroj, zaregistrovali se začali jsme pokukovat po soupeřích. Všichni vypadali "nadupaně" a vzbuzovali před námi respekt. Marně jsem pátral po podobném tlušťochovi, jako jsem já. V jedenáct byl start a když jsme se na něj chystali, zjistili jsme, že jsme zapomněli startovací čip. Start jsme však stihli. Na horní část druhé strany startovního čísla pořadatelé vytiskli profil trati. Nevím, jaký to byl záměr, ale v určitých fázích to bylo dost deprimující, když jsi toho měl už dost a viděl jsi, co tě ještě čeká.
|
| Start |
Hned na začátku bylo asi na šesti kilometrech 400 metrové převýšení. Kopce opravdu nejsou naší silnou zbraní, ale musím konstatovat, že jsme mnohem více předjížděli, než jsme byli předjížděni. Když jsme se vydrápali nahoru, bylo to třetinové vítězství. Následoval asi dvaceti kilometrový úsek po hřebeni, který se jen tak vlnil. Terén pro nás dělaný. První občerstvovačku jsme jen minuli a pak následovala trochu techničtější pasáž s prudkými sjezdy. Opravdu nám lichotily poznámky v tomto terénu předjížděných závodníků i když se o nás vyjadřovali jako o bláznech. Jak prudké byly sjezdy, tak prudké byly pak i výjezdy. I když ani ne, sjezdy byly opravdu strmé a jeli jsme je rychlostí možná pět až osm kilometrů za hodinu, výjezdy v porovnání tak prudké samozřejmě nebyly, to by se vyjet ani nedalo, ale výsledný efekt - rychlost byla stejná. Takové nás čekaly ještě dva. Ze hřebenu dolů a zase nahoru. Na posledním byla i druhá občerstvovací stanice. To jsem ještě netušil, co mě čeká. Mladej to zapíchnul přímo u koše s koláčky. Než jsem slezl z kola, snědl tři. Šel jsem asi tři metry pro pití a mezitím dovedl spořádat další dva. Vůbec jsem tomu nerozuměl, připadal mi jako utrženej. Sice se mi zdálo při posledním výjezdu, že toho má dost a ani se příliš nebránil, když jsem navrhl, že slezeme a protáhneme do kopce záda (ve skutečnosti jsme šli stejně rychle, jako někteří jeli), ale že je na tom takhle, to jsem netušil. Pořád jenom říkal, že má děsnej hlad. Připadal mi jako bezdomovec, až jsem se za něj začal stydět, jak to do něj padalo, ale do cíle bylo ještě asi patnáct kilometrů a tlačit jsem nechtěl.
Když jsem ho konečně utrhl od koše s koláčky, "Ještě ten povidlovej, ten je skvělej." Nechtěl se dát a sedli jsme na kolo, tak po čtyřech metrech, když jsme míjeli poslední občerstvovací stůl, zahlédl koutkem oka tác s půlky housek se salámem. Okamžitě zašlajfoval a ještě si pro jednu hrábnul. Kousnul do ní okolní ženštiny - pořadatelky rozesmál větou: "Ty jsou jako od maminky, hmmmm."
No, čtyřicet lidí bylo mezitím před námi, ale synek byl syt a spokojený. Pravda, bylo to vidět i na jeho výkonu a začali jsme manko smazávat. Když jsme v pětatřicetikilometrové rychlosti předjížděli asi dvacet lidí najednou, oni jeli napáskovaní jeden za druhým po vyjeté stopě makadamové cesty, kdy kameny byly velké jako pěst (pocit to byl skvělej, bylo to rozdílem třídy, kameny od kol létaly, ale tandem drží stopu dobře), tak to přišlo. Tsss sssss ssss. A bylo po žížalách. Píchlé zadní kolo. Bleskově jsme vyměnili duši a pokračovali. Jen co jsme předjeli již jednou předjeté, tsss sssss ssss, a píchli jsme podruhé. To byl pech. Naštěstí hned první kolega, kterého jsme požádali o duši nám pomohl a duši nám dal.
Pak jsme dost na jistotu pokračovali do cíle.
|
| Po závodě |
Při vyhlašování výsledků jsme zjistili, že jsme utrpěli vítězství, ale bohužel jsme byli opět jediní.
Při čekání na vyhlášení se k nám přihlásili kamarádi, s kterými jsme byli s Extremtourem v Rakousku. Jak je ten svět malej. Míša dokonce vyhrála kategorii ženy nad padesát let.
|
| S Míšou |
Večer jsme skoukli koncert Čechomoru a jeli domů.
|
| Čechomor |
