MTB závody v Seiffenu a Artamon

Základní informace:

Seiffen – návrat do středověku aneb jako štvaná zvěř

Je 2.8.2014 a my se pro změnu balíme na závody. Je to ale něco jiného, protože je sobota a závodit budeme až v neděli. Večer dorážíme do malebné podhorské vesničky nedaleko našich hranic. Najdeme centrum závodu, ubytovací louku i registraci. Při registraci nás mile překvapí česky mluvící holčina a tak vše probíhá plynule. Dostáváme tašku s reklamními předměty, asi jako všude a extra pytlík se startovním číslem a informacemi o organizaci závodu. A tady se pomalu začínáme vracet do bikového středověku. „Kde je čip?“ ptáme se, „my nepoužíváme čipy“ dostáváme odpověď. „Cože??? Tady startuje přes patnáct set lidí a vy nepoužíváte čipy!“. Nechápavě kroutíme hlavou a jdeme si narychlo vyřídit tři dny dovolený, aby jsme mohli čekat na to, až zpracují výsledky :-D (teď si dělám trošku srandu).
Na druhé straně vesnice se na louce rozrůstá stanový tábor a tak i my jdeme přispět naším přístřeškem. Protentokrát jsme zvolili spánek v autě. Doma jsem vyndal sedačky, takže místa bylo dost. Předpověď měla být taky příznivá, tak se nebylo čeho obávat. Ovšem realita byla o poznání jiná. V noci přišla celkem vydatná bouřka.

Informací o trati jsme moc neměli, snad jen to, že je to docela rychlý závod a těch 100 kiláků se dá zajet pod pět hodin. Jako všude i zde bylo více tratí. My jsme zvolili tu nejdelší stokilometrovou. Večer jsme ještě obdrželi informaci, že naše konkurence startuje z prvního bloku a my podle našeho čísla až z poslední. Což bylo dáno tím, že jsme zde statovali poprvé a neměli tu vyjetý žádný výsledek. A tak jsme ráno po snídani naklusali na registraci, aby nás dle výsledků z Malevilu a Salzkammergutu posunuli o něco výše na startovním roštu. Další zajímavostí bylo to, že startovní bloky byly rozděleny podle „výkonnosti“ a ne podle délky trati. Překvapení nás čekalo také při vstupu do startovního bloku, kdy nám na ruku navlékli barevnou gumičku s tím, že další nám navléknou při průjezdu každým kolem. Nás čekala tři kola, takže jsme na konci závodu měli čtyři krásné gumičky. Ještě že nám nechtěli vypálit nějaké znamení. Jak říkám středověk hadr. Trať to měla být rychlá a nepříliš technicky náročná a proto v rámci tréninku řídil Lukáš.

A hnedka od startu si to užíval plnými doušky. Odstartovalo totiž všech cca 1500 lidí najednou a z louky nás po sto metrech nahnali na silnici pro jedno auto. Parádní špunt, dosahovali jsme rychlosti devadesátileté babičky kráčející po svých z nákupu z kauflandu.

Po dvou kilometrech jsme najeli na širokou silnici a peloton se začal pomalu rozjíždět a trhat. Zaváděcí kolo bylo kombinací asfaltu a širokých lesních šotolinových cest. Takže po noční bouřce zbyla tu a tam jen nějaká louže. Charakter odpovídal přesně našim představám. Jenže ejhle, po cca 16km jsme najeli na klasický okruh a to bylo jiné kafe. Úzké lesní cestičky se střídali s přejezdy luk sem tam spojené nějakou širší polňačkou. Hotové bahenní lázně. Převody i pláště se zalepily blátem, takže nešlo pořádně řadit ani řídit. A do toho všeho jsme letos poprvé měli v kategorii takovou konkurenci, která s námi nejenom držela krok, ale občas nám ukázala i záda. Potkali jsme se už v zaváděcím kole, kde nás předjeli.

Tak začalo pravé soutěžní dobrodružství. Je jasné, že jsme si to nenechali líbit a tak jsme za to vzali, docvakli jsme si je a ukázali jim i naše záda. Byli to kluci z Drážďan, takže nám bylo jasné, že tuto trať mají najetou a nejsou tu poprvé. Záhy po tom jsme si opět pozice vyměnili a my jsme najednou tahali za kratší konec lana. Pak přišlo prudké stoupání, zkusíme nastoupit a uvidíme, jak na tom kluci sou. Předjeli jsme je, ale náskok nebyl nijak zvlášť razantní. Každou chvíli jsme je měli za zády, ale nechtěli jsme jim dát ani kousek trati zadarmo.

Na konci prvního klasického okruhu jsme si najeli cca dvouminutový náskok, což v těchto podmínkám nemělo prakticky žádný význam. Jízda pod takovým to tlakem, v šílených podmínkách a ďábelském tempu brala neskutečně moc sil. Musím Lukáše pochválit, protože to co předváděl za řídítky, byla paráda. Jako štvanou zvěř nás klucí Drážďanský hnali pořád dopředu. Po dalším kole jsme si najeli další náskok, takže jsme naše lovce ztratili z dohledu.
Máme za sebou přes 70km a Lukáš mi do posledního kola předává kormidlo. Jak jsem psal výš, klubou dolů. Rychle přestavíme posed a značně vyčerpaní vyrážíme do posledního kola. To nám přichystá pár dramatických chvil v podobě prasklého řetězu. Je to daň rozbahněné trati a totálně zaflákaných převodů. Na místě, kde se trať potkává (smyčka), rychle nýtujeme a k našemu překvapení nás na druhé straně míjí naši konkurenti. Naskakujeme na kolo a z posledních sil vyrážíme k cíli. Víme, že celá smyčka téhle trati trvá aspoň deset minut a do cíle nám chybí tak 5km, ale člověk nikdy neví, kdy může přijít další defekt. Jsme v cíli, první pozice uhájená!

Z plánovaných pěti hodin se to protáhlo na šest a půl. Na druhé soupeře jsme najeli pouze sedm minut. Díky podmínkám, to byl asi zatím nejtěžší závod letošní sezóny. Navzdory obavám z absence čipů a gumičkového systému proběhlo vyhlášení krátce po dojezdu posledních závodníků, což bylo milé překvapení. Teď už nás čeká jen přípravný závod AM bikemaraton na téměř domácí půdě v okolí Kalových Varů a na konci srpna hurá do Leštiné na mistrovství tandemů. Děkujeme za podporu všem našim partnerům a příznivcům.

Tady je zbytek obrázků

AM bikemaraton Škoda Auto – příprava na mistrovství

V sobotu 9. 8. 2014 jsme měli možnost okusit nejkrásnější zákoutí lázeňský lesů a bezprostředního okolí Karlových Varů na 15. ročníku AM Bikemaraton Škoda Auto. Artík anebo taky Artamon - to jsou názvy, které jsou bikerům nejen v tomto kraji, ale i v celé republice, již řadu let známé a často skloňované. Díky klukům ze sdružením A.M.bike no limits, kteří mimo jiné pořádají i seriál XC Bahno (jak jarní, tak podzimní část) jsme si právě za účast na jarní Bahnech vyjezdili volnou vstupenku na tento závod. Jak se říká, docela se to hodilo do krámu, protože ne úplně vzdáleností, ale spíše dobou jízdy se tento závod hodně podobá závodu mistrovství ČR v tandemech, který se bude konat na konci srpna v Leštiné. Pro nás jednoznačně parádní příprava. Trať byla nádherná se spoustou technických prvků (nespočet serpentýn, tři brody...) a organizace jakbysmet. Závod i atmosféru jsme si užili a ještě jednou klukům děkujeme za toho volňáska.

Díky Milan & Lukáš