Výlet do Schladmingu

Základní informace:

Prodloužený sváteční víkend jsme se rozhodli strávit s koly ve Schladmingu. Byl jsem tam loni s mlaďochama, líbilo se mi tam, tak jsem si řekl, vyvezu tam Hanku, manželku svou.
Když jsme byli v Rakousích posledně, kol jsme si pro déšť moc neužili, současné počasí nám dávalo velké naděje na satisfakci, tak jsme se docela těšili. Po hodinové zácpě u Mnichova a další hodince za Salzburgem, kde byla zavřena celá kaskáda tunelů, jsme dorazili na místo.
Ubytování jsme zvolili v pensionku, domácí byli příjemní (jak jinak), takže převlíknout a na průzkum. Na nějakou delší projížďku to nebylo, tak alespoň prozkoumat lanovky, restaurace a zkontaktovat Mariána se Zuzkou a Křížákem, kteří zde měli také shodou okolností být.
A zde jsem začal být trochu ztracen. Lanovka, která jezdila, nebyla na svém místě, na místě, kde byla původní lanovka, bylo obrovské staveniště, když jsme se přesunuli k jezdící lanovce, tak tam zase nebyl bike areál, navíc se mi do toho začal motat Leogang, kde jsme byli před loni, kemp jsem našel také až napodruhé, naštěstí Mari, Křížák i Zuzka byli pořád stejní a právě dorazivší.
Na rozdíl od nás měkčáků se ještě chystali na „sedmičku s ocáskem“ (číslo doporučené trasy). Hanka mě posílal s nimi, ale nehodlal jsem se nechat zabít hned první den, když tolik krásného mělo být ještě přede mnou.
Rozloučili jsme se s tím, že jdeme hledat nějakou pěknou hospůdku na večeři. Procourali jsme přitom centrum Schladmingu, které mi loni zůstalo utajeno, což, jak jsem zjistil, byla škoda.

Druhý den jsem chtěl proložit etapu k Dachsteinu s výletem lanovkou na vrchol a návštěvou ledové jeskyně, nicméně paní bytná hlásila přeháňky s tím, že zítra má být lépe, tak jsme to přehodnotili a vyrazili jsme cestou tří údolí, ze kterých zbyly nakonec jen dvě Unterthal a Oberthal. Vyjeli jsme jezdící lanovkou do prostřední stanice, aby s toho Hanka, která lanovky miluje, také něco měla a tam mi došly souvislosti. Lanovka, kterou jsme loni jezdili, byla ta s tím obrovským staveništěm a procházela rekonstrukcí, protože v roce 2013 tam má být nějaká velká akce, což mě dokonale zmátlo.

Na konci prvního údolí byla soustava vodopádů Riesachfalle, které byly našim cílem

Zde je pak i krátké video, kde za zmínku stojí i nesmírné hrdinství mé manželky, jež sice s hrůzou ve všem co vlastní (oči, srdce, duši), přešla i lanovou lávku nad vodopády.

Druhé údolí nás vítalo nic dobrého nevěšícími barvami.

Na jeho konci měly být obrovské balvany, ale jak se ukázalo, ty byly až v údolí třetím, které jsme však už nestihli. Když skončila cyklostezka, pokračovali jsme cestou pro pěší (i když to byla dálnice), vystoupali jsme asi do 1400 m a pak pro pokročilou hodinu obrátili zpět.

Při zpáteční cestě nás zastihla slušná přeháňka, naštěstí v místě, kde byla včera nějaká sláva a zdravé jádro místních východních Bavorů zde za zvuků heligóny v obrovském přístřešku ještě pařilo. Tak jsme si dali pivo a přeháňku přečkali v suchu.

Večer jsme zašli za kamarády do kempu, sdělíc si vzájemně zážitky z uplynulého dne. Dali jsme lahvinku vavřineckého moku, abychom poměrně rychle vyklidili pole před blížící se bouřkou.

Celá noc propršela a ráno nás vítalo olověnou oblohou.
„Takhle má být až do zítřka,“ řekla nám při snídani domácí. To moc optimisticky nevypadalo, když jsme zítra měli jet už domů.
Tak jsme se sbalili a vyrazili domů už v pondělí.
Cestou jsme se přeci jen zastavili na Dachstaeinu

Tady je video z ledového paláce.

A udělali krátkou odbočku na Mozartova města – Salzburgu.

Trochu jsme tam prošli historické centrum s hlavní dominantou Salzburským dómem, pro který Mozart, když byl dvorním varhaníkem, složil nesčetně mší a duchovních skladeb.

Nad starým Salzburgem ční stará pevnost, jejíž počátky sahají až do roku 1077.

Pod ní je v zákoutí kostelů a paláců schovám hřbitov sv. Petra, kde jsou pochovány různé významné osobnosti jako Marie Anna von Berchtold – Mozartova sestra, Santino Solari – významný stavitel apod.. Hřbitovu dominuje pozdně gotická kaple sv. Margarety.

Za zmínku také stojí největší barokní fontána v Evropě sousedící se Salzburským dómem.

To byla také tečka našeho krátkého výletu.

Pár postřehů:
• Když jsem hledal ubytování (dvou lůžkový pokoj se sociálkou / www.schladming.at) dostal jsem asi tisíc nabídek a všude měli volno?!
• Cenové relace se pohybovaly od 19 do 30 Eur (realizovali jsme 25 E/os/noc se snídaní).
• V nemalé množině ubytovatelé poskytují k ubytování Sommer Card – karta s níž je možno využívat velkých výhod v tomto regionu (zdarma lanovky, bazény, muzea, minigolf, slevy na různé akce jako je kanoing apod.).
• Už podruhé nám část dovolené propršela (už jednou jsem říkal, že v Alpách na sever od Brenneru trávit dovolenou nebudu….).
• Přesto je to zajímavé místo, při dobré průjezdnosti, vzdálené pouhých 5 hodin jízdy.

Tady je pár obrázků: