Top Page

Co se stalo

Setřídit: 

odr Triatlonek na Kluči 2017

odr Liborovy Velikonoce 2017 Biskoupky

odr Kam - lauf 2017

odr Vánoční turnaj ve sqashi 2016

odr Novoroční setkání pod Špičákem 2017

odr Vypečená vyjížďka 2016

odr Řízkový pochod 2016

odr Triatlonek na Kluči 2016

odr Liborovy Velikonoce 2016 Petrovice

odr Kam - lauf 2016

odr Habartovské běžky 2016

odr Vánoční turnaj ve sqashi 2015

odr Vypečená vyjížďka 2015

odr Řízkový pochod 2015

odr 1000 mil Adventure

odr Strážnice

odr Poděkování sponzorům

odr Triatlonek na Kluči 2015

odr Bahna 2015

odr Liborovy Velikonoce 2015 - Brdy

odr Kam-lauf 2015

odr Habartovské běžky 2015

odr Tandem - ohlédnutí za sezónou 2014

odr Vánoční turnaj ve sqashi 2014

odr Poslední/vypečená vyjížďka 2014

odr Řízkový pochod 2014

odr Mistrovství republiky tandemů 2014

odr Livigno

odr Svobodná spolková republika Kraví hora

odr MTB - Seiffen a Artamon

odr Berounská 24 hodinovka

odr Salzkammergut Trophy 2014

odr Kamil Trefil 2014

odr Chebské kašny a Malevil

odr Triatlonek na Kluči 2014

odr 3 kopce Egerlangu 2014

odr Františkolázeňské kritérium

odr GP Březová - dětská tour

odr Novohradské hory

odr Liborovy Velikonoce 2014 - Rejštejn

odr Bahna 2014

odr Poděkování sponzorům

odr Habartovské běžky 2014

odr Novoroční setkání pod Špičákem 2014

odr Poslední/vypečená vyjížďka 2013

odr Kluci z Kluče a tandem

odr Šumava pro dědky

odr Na Klínovec z kopce 2013

odr Lednicko-valtický areál

odr Mistrovství republiky tandemů

odr Jsme partneři projektu ...

Salzkammergut Trophy 2013

odr Hon na ovečku 2013

odr Triatlonek na Kluči 2013

odr 3 kopce Egerlangu 2013

odr Lago di Ledro 2013

odr Liborovy Velikonoce 2013

odr Kamenický Kameňák

odr Článek z blogu Zuzky Součkové

odr Habartovské běžky 2013

odr Stříbrná stopa 2013

odr Na Špičák rovnou za nosem 2013

odr Vánoční turnaj ve squashi 2012

odr Poslední/vypečená vyjížďka 2012

odr Video z výletu Himálajem na kole

odr Himálajem na kole s odstupem

odr Vodní dílo Fláje

odr Svatováclavský podzim 2012 - Kladruby

odr Na Klínovec z kopce 2012

odr Himálajem na kole

odr Kamil Trefil 2012

odr Hon na ovečku 2012

odr Triatlonek na Kluči 2012

odr Pražský maraton

odr 3 kopce Egerlandu 2012

odr Noční můry

odr Liborovy Velikonoce 2012 - Křivoklát

odr Přátelské běžky 2012

odr Habartovské běžky 2012

odr Stříbrná stopa 2012

odr Český Krumlov

odr Vánoční squash 2011

odr Vypečená vyjížďka 2011

odr Řízkový pochod 2011

odr Prodloužený víkend na Kvildě

odr Svatováclavský podzim

odr Krušnohorský maraton N. Hamry

odr Na Klínovec z kopce 2011

odr Bez chebáků za vínem

odr cyklotrasa - Po stopách dolové činnosti

odr Canazei

odr Orlické hory

odr Hon na ovečku 2011

odr Triatlonek na Kluči 2011

odr 3 kopce Egerlandu 2011

odr Kostel sv. Mikuláše Cheb

odr Liborovy Velikonoce 2011

odr Výlet do Stříbra

odr Klouzání starců 2011

odr Habartovské běžky 2011

odr Stříbrná stopa 2011

odr Novoroční setkání pod Špičákem 2011

odr Vánoční turnaj ve squashi 2010

odr Vypečená vyjíjížďka

odr Otevření prodejny Specialized

odr Řízkový pochod 2010

odr Výlet na Šumavu - Prášily

odr Renault MTB maraton 2010

odr Přejezd Českého lesa 2010

odr Na Klínovec z kopce 2010

odr S chebákama za vínem 2010

odr Expedice Krušné hory 2010

odr Dovolená na Korsice

odr Broumovské stěny

odr Kamil Trefil 2010

odr Výlet do Schladmingu 2010

odr Hon na ovečku 2010

odr Triatlonek na Kluči 2010

odr Jarní splutí Ohře 2010

odr 3 kopce Egerlandu 2010

odr Chebské kašny 2010

odr Turisticko-vinařský výlet - Porta Bohemica

odr Tiské stěny

odr Davidovo 5. prase

odr Liborovy Velikonoce 2010

odr Šoupání starců 2010

odr Nezahyneme

odr Přátelské běžky 2010

odr Habartovské běžky 2010

odr Stříbrná stopa 2010

odr Novoroční setkání pod Špičákem

odr Vánoční turnaj ve squashi

odr Vypečená vyjížďka 09

odr Řízkový výlet 09

odr Přejezd Českého lesa 2009

odr Na Klínovec z kopce 2009

odr S chebákama za vínem

odr Norsko - cesta na sever

odr Prodloužený víkend Znojmo

odr Schladming 2009

odr Malá Fatra 2009

odr Triatlonek na Kluči 2009

odr Březovský bike 2009

odr 3 kopce Egerlandu 09

odr Chebské kašny 09

odr Jarní Ohře 09

odr Expedice Krušné hory 2009

odr Pivní maratón

odr Česko-Saské Švýcarsko

odr Šoupání starců 2009

odr Pozvání na běžky od partnerské obce

odr Habartovské běžky 2009

odr Stříbrná stopa 2009

odr 2. výročí rozloučení se žlučníkem 2008

odr Vypečená vyjížďka 2008

odr Irsko 2008

odr Zavírání Ohře

odr Pyreneje

odr Přejezd Českého lesa 2008

odr Na Klínovec z kopce 2008

odr Prodloužený víkend - Srní

odr Leogang 2008

odr Hon na ovečku

odr Triatlonek na Kluči 2008

odr 3 kopce Egerlandu 2008

odr Prodloužený víkend v Rakousku

odr Expedice Krušné hory 2008

odr Svatba

odr Habartovské běžky aneb Po stopách dolové činnosti

odr Stříbrná stopa 08

odr Šoupání starců 08

odr 1. výročí rozloučení se žlučníkem

odr Čertovka 2007

odr Zavírání Ohře

odr Vypečená vyjížďka

odr Dovolená v Irsku

odr Přejezd Českého lesa 2007

odr Na Klínovec z kopce 2007

odr Ohře '07

odr Leogang 2007

odr Tři kopce Egerlandu '07

odr Triatlonek na Kluči

Salzkammergut Trophy 2013

Základní informace:
Co:  Největší bikový marathon v Rakousku
Kde:  Bad Goisern a okolí - Rakousko
Kdy:  13.7.2013
Účastníci:  Milánek, Lukáš Kopecký, Péťa

S více než 4.000 účastníky z 37 zemí je Salzkammergut Trophy největším MTB maratonem v Rakousku. Šest různých závodních tras – od 20 do 200 km – vede jedinečnou přírodní krajinou mezi městečky Hallstatt, Gosau, Obertraun a Bad Goisern, Bad Ischl a oblastí Ausseer Land. Kromě všech čtyř míst světového kulturního dědictví překonají atleti mj. také horu Salzberg vysoko nad městem Hallstatt nebo projedou kolem malebného jezera Gosausee - k vychutnání krajiny ale moc času ale asi moc času nebylo…

O tom že to není žádný outsiderový závod svědčí i to, že se jej zůčastní i olympijský vítěz Bart Brentjens (NED) a vícenásobný maratonský mistr Německa Max Friedrich nebo vítěz z roku 2011 Wolfgang Krenn z Liezenu (AUT).

S myšlenkou zúčastnit se tohoto závodu koketovali kluci už několik let a vždycky jim do toho něco přišlo. Až letos se zadařilo a Milánek s Lukášem se vydali na 120 kilometrovou trasu „B“ s převýšením 3848 m na tandemu, pro které byla vyhlášena zvláštní kategorie.

vyrážíme

Jako doprovod, mimo soutěž, s nimi jel i Péťa.

Následuje Milánkův komentář k závodu:

Konečně se to povedlo! Do třetice všeho dobrého

Dva roky jsme se na tento závod domlouvali, a vždy do toho něco vlezlo - potřetí jsme už ničemu nedali šanci, a raději jsem nás přihlásil už začátkem dubna. Nicméně už od tuhé zimy jsme se individuálně připravovali - každý po svém. Občas nám přípravu komplikovaly menší či větší potíže v podobě náhlých viróz, ale také Lukášovo vykloubeného ramena. Asi stěžejní část naší přípravy bych viděl v najíždění kopců v okolí Gardského jezera, a pak finální testování našeho kompletně upgreadovaného tandemu. Už v Itálii jsme se domluvili s bratrem Petrem, že nám bude dělat jakéhosi pomocníka – řidiče, domestika, tlumočníka, v rámci možností a samozřejmě pravidel.

Ve čtvrtek večer 11. 7. 2013 jsem tedy naložil u našich tandem, abych se v pátek ráno už ničím nezdržoval. Ráno jsem vyrazil do Chebu nabrat Lukýna, a valili jsme to k bráchovi do Čerňovic, kde jsme přibrali ještě jeho i s kolem. Rovnou jsem mu předal kormidlo od galaxie v rámci úspor energie. Den předtím jsme se domlouvali, že pojedeme mimo rakouské dálnice, abychom nemuseli kupovat dálniční známku (kvůli 30km). Nicméně brácha si nevzpomněl, že máme na autě naší dálniční známku, a tak se vydal k Rakousku v duchu „i cesta může být cíl“. Po pár hodinách jízdy jsme dorazili do Bad Goisernu, kde jsme na první dobrou našli fotbalové hřiště, kde jsme rozbalili náš základní tábor. Pak jsme šli do centra městečka vyzvednout startovní balíček s číslem a detailním programem celé akce.

Již od pátku tu probíhalo spoustu akcí a doprovodného programu. Chvilku jsme koukali na eliminátor závod, a pak jsme šli dát dohromady kola a vyzkoušet je před závodem, ale hlavně roztočit nohy po tom sezení v autě. Projeli jsme si kus trati, abychom byli na druhý den alespoň trochu připravení. Ve 20:30 měla být rozprava o trati v českém jazyce, a tak jsme se vrátili z projížďky včas, abychom si to vyslechli. Jenže tam, kde jsme byli my, a kde nám řekli, že to má být, se nic nedělo, tedy kromě diskuzí závodníků, hlasité hudby a občasného promluvení komentátora. Tak jsme to zabalili a šli se převléknout. V plánu byla ještě návštěva výstavy kol. Po výstavě jsme se zastavili ještě na doplnění tekutin a vitamínů v místní irské hospůdce, a vložili jsme tam dva Guinesse, aby se líp spalo.

Ráno jsme dali vydatnou snídani,

vystáli si frontu na záchody, a hurá ke startu. Bratr Petr jel malinko napřed, jelikož jsem ho vyplašil, že ho nepustí na start, když nebude mít číslo. Jenže v tomhle mě teda Rakušáci dost překvapili, když se vedle nás na startu objevili nějací místní hoši na jednom kole, druhej na nosiči - v ne příliš střízlivém stavu a s cigaretkou u huby. Po kratičkém otrkání tam začali osahávat všem okolo kola, gumy a tachometry. Říkal jsem si, že tu v klidu mohl být i brácha. Taky jsem si vzpomněl na Zbynďu Pecháčka, ten by ty hochy asi sprovodil ze světa, kdyby mu před startem šáhli na kolo :-).

Za zvuku místních fanfár a známé skladby TNT od ACDC jsme vyrazili vpřed poprat se s nástrahami 120km trasy s převýšení 3848m. Nájezd a část prvního konce jsme měli najetou z pátku, tak nás nic nepřekvapilo. Začalo se v celkem dost poklidném tempu, ale to se dalo taky čekat. Na závodění bylo dost času. V jedné z prvních serpentýn jsme zaslechli: „Hele druhej tandem“, tak jsme věděli, že naše konkurence je před námi. Rychle jsme se zeptali, jak daleko, a dostali jsme celkem uspokojivou odpověď. Za chvíli už jsme viděli Peťu, jak na nás čeká, a ten říkal to samé. Dvě zatáčky před námi jsou oni. Malinko jsme za to vzali, abychom je měli na dostřel, nicméně jsme se k nim přiblížili dost rychle, tak jsme je prakticky jen pozdravili a poplácali, a raději pokračovali dál. Osobně jsem čekal, že se pole závodníků v těch kopcích roztrhá a pojede se v klidu s dostatkem místa. Ovšem to byl omyl. Kopce byly tak prudké, že tam jeli prakticky všichni srovnatelný tempo a místo aby se peleton roztrhal, tak se natáhl, jak nekonečný vlak.

To samozřejmě způsobilo problémy při najíždění do terénu, kdy se méně zkušení závodníci lekli kaluží a bláta, a slezli z kol. Tím se ucpala trať, a s málo obratným tandemem nebyla šance se tomuto počínání vyhnout, tak nezbývalo i nám nic jiného než sesednout z kola a tlačit v houfu jako ovce. Malinko jsem toho i využil, když jsem odběhnul na poslední, takovéto nervózní vyčůrání. Mezitím tandem tlačil Lukáš, čímž pošetřil i moje ruce. Z technického kamenitého výjezdu, který jsme tlačili, jsme se dostali na klasickou širokou šotolinovou cestu, kde už se dalo jet. To samé, co se stalo při prvním kontaktu závodníků s technickou pasáží ve výjezdu, se odehrálo i v prvním technickém sjezdu. Jo jo jo, zase se to zasekalo a zase se kus muselo tlačit. Ale i to jsme překonali. První delší a rychlejší sjezd

jsme jeli na větší jistotu, poněvadž jsme v pátek nasadili nové destičky, a popravdě řečeno úplně jsem nevěděl, jak to budou zvládat. Klasické organické destičky nám na českých kopcích vydrželi ani ne 150km, a tak jsem ještě týden před startem sháněl sintrované, které by měly vydržet mnohem déle. Ve čtvrtek je vyzvednul Peťa v Plzni u Bartonička, u nás je nikdo neměl. Přestože jsme sjeli první sjezd na jistotu, dost nám překáželi ostatní singlisti. Hůř se předjížděli, protože byla vyjetá pouze jedna stopa, a vedle bylo dost volných kamínků, na kterých by to snadno ustřelilo. Zpětně chápu i je, že se jim do toho nechtělo, a proto nám moc neuhýbali. Dole pod kopcem jsme si říkali, jak dlouho budeme čekat na bráchu, a jen co jsme to dořekli, byl za námi se slovy: „Všichni jedou jak posraný, co?“.

A to brácha není kdoví jaký sjezdař!

Za chvíli pak přišla první občerstvovačka, kde jsme doplnili zásoby a vyrazili dál. Naštěstí už trať nebyla tak ucpaná a dalo se jet, jak člověk chtěl, ale i tak měl člověk kolem sebe pořád nějaké závodníky. Na trati se vytvořili skupinky závodníků stejné výkonnosti, kteří spolu jeli, a my jsme se s některými častokrát předjížděli. Záleželo, jestli se jelo do kopce nebo z kopce. Častokrát jsme si taky vyslechli pochvalná slova a obdiv, a to jak od českých, tak i cizích bikerů. Atmosféru závodu umocňovali všude možně stojící diváci a fanoušci s rachtačkama a zvonci.

Někteří dokonce přejížděli z místa na místo, aby toho viděli co nejvíc. Díky všem, bylo to opravdu parádní. Postupem času jsme dostali víc a víc sebevědomí, kolo fungovalo perfektně, a tak jsme začali závodit, kde to jen šlo. Najednou jsme se ale přistihli, že už nás to zápolení s ostatními singlistmi stojí možná zbytečně až moc sil, a tak jsme malinko ubrali na důraznosti a pokračovali dál. Nejtěžší moment závodu přišel zhruba v půlce trati, kdy jsme objeli Hallstadské jezero a začali jsme stoupat k horní stanici lanovky (zubačky) nad Hallstatem. Nekonečné serpentýny zaříznuté v prudké stráni, úzká prašná cesta s volnými kameny, kde opravdu všichni tlačili, tak my jsme jeli. Tandem se totiž nedá postavit na zadní, a když je dobře obutý, jen tak nehrábne. To byla naše výhoda. Ani nevím kolikrát jsem říkal zleva zprava ve všech možných jazycích (moc jich neumím), a tak občas došlo i na to, že jsem si musel pomoct ruka. Prostě jsem ty závodníky, co nechtěli nebo nemohli uhnout, musel odstrčit. Ve třech čtvrtinách kopce jsem už toho měl opravdu dost, a ptal jsem se Lukáše, jestli neslezeme. Rezolutně to zamítnul, a tak jsme šlapali dál. U horní stanice se přešlo z terénu na asfalt, a tím se i změnil sklon silnice. Samozřejmě že k horšímu. To už i Lukáš uznal, že budeme raději tlačit. Na kole nejel nikdo!!!

Opět jsem předal tandem Lukášovi, abych ulevil rukám. Bylo neskutečné, že se našel nějaký borec, který Lukášovi pomohl tlačit i přesto, že měl svoje kolo. Díky. Jeli jsme už bez našeho domestika Péti, protože po jednom sjezdu píchnul, a už nás nedojel. Na vrcholku tohohle šíleného stoupáku jsme se shodli, že už jsme dozávodili, a už to budeme muset nějak co nejrychleji dojet. Vzalo nám to prakticky všechny síly. Na trati se už prakticky nic zásadního neodehrávalo.

Ve výjezdech jsme jeli, co to šlo, dokonce jsme i jednou zase tlačili, a ve sjezdech jsme předjížděli pomalejší bikery. Na poslední občerstvovačce na nás čekal Peťa který nám jel naproti, a poreferoval o zbytku trati, co nás čeká. Naštěstí to bylo prakticky už jenom z kopce.

Cíl jsme proťali v čase 8hod 12min 43sek totálně semletý a natěšený na Guinesse.

Za chvíli dorazil Peťa, a tak jsme se vydali k hospůdce, bohužel bylo něco po čtvrt na šest a otvírali až od osmi. Jeli jsme tedy do kempu, abychom se umyli a odpočinuli. Péťa zatím zjišťoval, jak je to s květinovým ceremoniálem a vyhlášením vítězů. Na telefonu jsem měl už zprávu s výsledným časem a umístěním. Byla tam i ne moc dobrá zpráva a to, že kamarádka a velká favoritka na vítězství Zuzka, závod nedokončila, protože spadla a musela být ošetřena u doktora. Přejeme brzké uzdravení. My už jsme věděli, že jsme závod v naší kategorii vyhráli, a tak nezbývalo moc času. Opláchli jsme se hadicí a šli čekat na výše zmíněný květinový ceremoniál. Šlo o to, že dostaneme nějakou květinu, a až v neděli dopoledne bude klasické vyhlášení, kdy dostaneme i cenu pro vítěze. Od šesti do půl deváté jsme tam čekali, kdy nás vyhlásí, společně s Mirkou Špalkovou, která taky čekala, neboť taky vyhrála svojí kategorii, ale žádné vyhlášení nepřišlo.

Bylo to neskutečně chaotické, někteří závodníci dostali květiny, a po pár minutách je vyhlašovali znovu, a dostali i zasloužené ceny. Někteří dostali jenom květiny, no a my jsme šli v půl deváté, kdy ohlásili konec vyhlašování s tím, že se bude pokračovat zítra dopoledne, na zaslouženého Guinessa. V průběhu dorazil i Míra Špalek, který absolvoval královskou trasu 211km se 7049m převýšením. Obdiv! Pak jsme zalehli do stanu a spali jako koťata.

V neděli dopoledne jsme absolvovali vyhlášení vítězů, a pak už jsme jeli domů.

Zhodnocení:
- na fotbalovém hřišti kvalitní zázemí – pitná voda, záchody s toaleťákem, mytí kol, masáže
- neskutečná atmosféra umocněná všudypřítomnými fanoušky (prý byli na trati už v pět ráno, kdy se startovala 211km trasa)
- naše trasa byla na 95% jenom o síle, těch technických pasáží tam moc nebylo, když měl člověk chvilku času, viděl neskutečné scenerie a úžasné výhledy - paráda
- určité zklamání bylo u vyhlašování, kde mimochodem mluvili na 99% jenom v němčině
- občerstvovací stanice byly rozmístěny přesně podle potřeb závodníků a byly narvané vším možným od sladkého po slané – prostě pecka

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří nám pomohli tento závod absolvovat. Byl to opravdu nevšední zážitek, na který nikdy nezapomenu. Bylo to super. Díky!

Začátek  
Pokud chcete vložit komentář k této stránce, prosím, vyplňte následující formulář:
Ukaž emotikony...

Komentáře
Milan ml. (2013-07-22 12:17:49)
hoši hoši happy
dejv (2013-07-22 11:54:44)
Fisi: musim uznat dobrou manazerskou praci vaseho oddilu
Bed?ich (2013-07-22 03:28:49)
Škoda, že akce prob?hla ve stejném termínu, jako stý ro?ník TdF, kterého se tímto její absolventi nemohli zú?astnit; a naopak. Atmosféra obou akcí jevila se mi podobná, jen d?v?ata kolem bedny byla v krojích...
Fiši (2013-07-21 23:50:31)
Dejv: glasses
dejv (2013-07-21 16:29:10)
Milane výkon obdivuju, ale že sis natahnul dres tbb jen kvuli tomu, že zaplatili startovné... možná kdybys to ?ešil p?edem že by klucizklu?e taky n?co našli ve svých fondech...
 Naposledy změněno: 18.6.2017 (opt. IE7.0. - 1024x768) Admin®2007-16 Dnes je: Úterý, 17.10.2017, svátek má: Hedvika, zítra: Lukáš 
Valid XHTML 1.0 Strict