Základní informace:
| Co: | Krátká dovolená v Rakousku |
| Kde: | Kitzbűhelské Alpy Sankt Martin |
| Kdy: | 5.6.2008 - 8.6.2008 |
| Účastníci: | Milan Panzer st., Anna Panzerová, |
K letošní krátké dovolené jsme využili bonus programu České spořitelny, který nám zajistil ubytování.
Vybrali jsme si hotýlek v Sankt Martinu, což je malá vesnička v podhůří Kitzbűhelských Alp poblíž městečka Lofer. Prakticky až na místě jsem zjistil, že je to přes kopec do Leogangu, kde jsme byli před rokem s klukama od Kraslic.
Počasí nám moc nepřálo, za deště jsme z domova vyjeli a za deště jsme do Rakous přijeli. Ale jak říká kamarád Venca, boj s nepohodou má také něco do sebe. Vyrazili jsme okamžitě za informacemi, zakoupili turistickou mapu, sebrali propagační materiály a udělali bojovou poradu, Já byl náčelník, manželka přísedící. Díky letákům jsme se dozvěděli o různých přírodních zajímavostech v okolí, jež nám daly možnost alternativní zábavy k hlavnímu cílu našeho výletu - cyklistice.
Den první - čtvrtek.
Kousek od Weissbachu (cca 7 km od hotelu) jsme našli první zajímavost. Soutěsku Seisenbergklamm. Vznikla asi před 12000 lety stejně jako celý Alpský oblouk při tání poslední doby ledové. Roku 1831 ji dřevařští pohunci vyčistili a používali pro plavení dřeva. Nyní je z ní přírodní památka a tento název si plně zaslouží. Soutěska je dlouhá 600 metrů a je zpřístupněna pomocí dřevěných chodníků a schodů. V horní části se dost zužuje a říčka Weissbach zde vytváří velmi impozantní atmosféru a to jak vizuální, tak i zvukovou.
Při cestě zpět už přestalo pršet, ale jak se posléze ukázalo, ne na dlouho.
Technické údaje: Délka trasy - 18 km pěšky
Den druhý - pátek.
Ráno jsme se probudili a …… pršelo. Takže na kolo - nic moc. Při studování materiálů jsem narazil na informaci, že relativně kousek odsud leží i Bechtesgarden - místo, kde měl Hitler své pověstné Orlí hnízdo. Vyrazili jsme. V infocentru v cílovém městečku jsme pak zjistili, že prohlídka s průvodcem stojí něco kolem 40 Eur, takže jsme se rozhodli pro individuální návštěvu. Sedli opět do auta a razili ku sběrnému parkovišti, které je ve výšce něco přes 800 m a odkud se dále pokračuje zhruba do 1700 autobusem. Odtud se jde 124 m dlouhým tunelem do nitra hory a 124 metrovým výtahem přímo do Orlího hnízda.
Takový kopec jsem autem ještě nejel, myslel jsem, že se převrátíme na krovky. S přibývajícími metry však náš optimismus klesal a když jsme dorazili na parkoviště a viděli asi 10 před sebe, bylo mám jasné, že ani Hitlerovo sídlo neuvidíme. Sápat se někam nahoru a vidět si jen na špičku nosu - blbá představa.
Po cestě zpět se trochu umoudřilo počasí a my konečně vytáhli kola. Nebylo však úplně jasné, že se počasí nezvrhne zpět, proto jsme pro začátek zvolili bližší cíl - další soutěsku - Vorderkaserklamm.
Pro návštěvníky byla poprvé otevřena roku 1882 a od roku 1977 je také přírodní památkou. I tato soutěska vznikla při tání ledovců před 12000 - 14000 lety. Je 400 m dlouhá, 80 m hluboká a její šířka je od 6 m do 80 cm. Průchozí je po 51 dřevěných lávkách a 373 schodech.
Myslel jsem, že po tom, co jsem viděl včera, nic hezčího/zajímavějšího nemůže být, ale bylo. Ne, že by o bylo hezčí, ale bylo to zase jiné. Dívat se pod sebe 40 metrů a mít nad sebou dalších 40 a přitom se rukama dotýkat obou stěn … to je docela zážitek.
Prošli jsme soutěsku a světe div se, stále nepršelo. I rozhodl jsem se ukázat Hance kopečky v Alpách. Vybral jsem takovou kratší seznamovací trasu, aby věděla, jak to chodí. Jeli jsme po cyklotrase ze St. Martina přes Wildenthal do Weissbachu a podél řeky zpět do Martina. Nic moc toho vidět nebylo, také jsme nebyli moc vysoko, ale jakési převýšení jsme nastoupali a o to šlo. Na zítřek jsem měl totiž v plánu jiné kafe, tak aby Hanka nezkolabovala.
Nejprve si myslela, že pojede vše na prostřední placku - "vždyť v Krušnohorské expedici na malou taky nikdy nejela", ale tento odhad se ukázal býti mylným.
Ale srovnala se s tím dobře. Jen krávy na cestách ji trochu znervózňovaly.
Takže druhý den jsme také přežili.
Technické údaje: Délka trasy - 90 km autem; 2,5 km pěšky; 33 km na kole. profil vyjížďky
Den třetí - sobota.
Podle předpovědi mělo být oblačno s přeháňkami. Ráno …. pršelo! Zbývala nám poslední atrakce Lamprechtské jeskyně. Přesunuli jsme se k nim autem, předpokládal jsem, že po jejich návštěvě se to roztrhá, tak abychom neztráceli čas. Jeskyně jsou se svými okolo 51 km jedny z největších v Evropě. Zpřístupněno veřejnosti je asi 700 metrů jejich cest do hloubky hory se 70 metry výškového rozdílu. Byla tam dost zima a okolo jezu podzemní říčky dost vlhko. I tato přírodní zajímavost opravdu stála za vidění a jako ostatní byla zajímavým doplněním tohoto výletu.
Když jsme vyšli ven, prosvítalo přes mraky Slunce, snad poprvé během naší dovolené. I spěchali jsme zpět do hotelu a hurá na kolo.
Začátek cesty, příjemných 6,5 km, jsme klesali podél Saalachu do Loferu (626 m). Tady jsme vyhledali spodní stanici lanovky odkud měla vést cesta nahoru. Našli jsme ji a vedla. Zkrátím to, na 8 km jsme nastoupali 934 výškových metrů (proto to včerejší seznámení s kopečky). Vyjela to, sice pomau, ale vyjela! Odměnou nám byla modrá obloha a krásné výhledy z Loferer Almu od údolí a také teplý čaj v nejvyšší hospodě okolí. Následoval malinká terénní vložka a pak už jen sjezd až k Reichu. Zde jsme se napojili na cyklostezku, která nás proti proudu mírným stoupání zavedla až domů.
Technické údaje: Délka trasy - 35 km na kole profil vyjížďky
Den čtvrtý - neděle.
Neděle byla koncipována jako lehká vyjížďka před cestou domů. Nicméně po včerejších zážitcích z vrcholů hor by projížďka údolím řeky nebyla efektní, proto jsem vymyslel, že zajedeme do Leogangu, vyjedeme lanovkou nahoru, dáme kousek hřebenovky, spadneme dolů a vyrazíme k domovu. Plán to byl hezký, do Leogangu jsme dorazili, právě tam probíhaly přípravy na závody v dual slalomu, ale opět počasí. Sice nepršelo, ale bylo dost zataženo. Šel jsem se podíval na spodní stanici lanovky na webovou kameru, jak to vypadá nahoře a byla to bída s utrpením. Olověné mraky nedávaly ani vytušit, co je 100 m od kamery. I řekl jsem Hance, že až přijedeme domů, ukážu jí na fotkách, jak je nahoře krásně a jeli jsme domů.
Galerie:
čtvrtekpátek
sobota
Začátek
