Základní informace:
| Co: | Výlet na Klínovec |
| Kde: | Kluč - Sokolov - Loket - Karlovy Vary - Kyselka - Damice - Krásný Les - Meluzína - Klínovec - Abertamy - Merklín - Stará Role - Chodov - Kluč |
| Kdy: | 21.9.2013 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
Patnáctý ročník našeho přejezdu se nesl ve znamení velkých otazníků, alespoň pro mne.
Za prvé jsem si v létě koupil motocykl – veterána, který způsobil to, že jsem od 3 kopců Egerlandu najel na kole asi 150 kilometrů, takže prakticky nic, což neprospělo mému sebevědomí pro zdolání tohoto poměrně náročného výletu a opravdu jsem se psychicky připravoval i na to, že to budu muset někde zesrabit.
Za druhé týdenní hnusota počasí zavdávala otázku, kolik se nás nakonec sejde.
Přestalo pršet někdy v noci, takže ráno byly silnice už jen mokré a v osm hodin, když jsem klesal k Sokolovu, bylo někde nad Klínovcem roztržené olověné nebe a koukala z něj dokonce modrá obloha. Předpověď počasí říkala, že bude dopoledne zataženo, v poledne přeháňky/déšť a po čtvrté odpolední by se to mohlo trochu roztrhat.
S tímto jsme – šest statečných – vyrazili.
Cesta byla standardní. Po najetí na cyklostezku v Královském poříčí jsme se prvním několika loužím ještě vyhýbali, ale posléze to už bylo úplně jedno, takže jsme to mastili voda nevoda. Pod mostem E6 přes Ohři jsme už měli všichni kola stejné bahenní barvy.
První zastávka a občerstvení bylo na Svatoškách.
Moc jsme to tentokráte neprotahovali, především já, neb jsem nechtěl zdržovat a razil jsem napřed.
I letos jsme se vzdali spurtu do Dubiny, kde byla druhá občerstvovací zastávka, a po gothaji s rohlíkem a koncem srandy, jsme se vydali vstříc prvním horizontálním vlnkám. Kolem poledne jsme byli v Damicích, kde jsme odložili přebytečné šatstvo, neb nás čekal 17ti kilometrový výjezd na nejvyšší vrchol Krušných hor. Po příjezdu do Krásného lesa začalo mžít – předpověď se naplnila. V lese to bylo na odpar, ale na pláních, kterých po cestě není naštěstí mnoho, byly srážky již znát. Vrcholu jsme dosáhli někdy před druhou hodinou, tedy já a Pavel Sládek, který se uvolil a ploužil se bratrsky se mnou. Ostatní tam byli o něco dříve. O tom že jsem byl ve srabu, svědčí i to, že jsem Dámskou dal 50 na 50. Prostě na vyjetí jsem neměl.
Nahoře bylo nepěkně. Mlha, mrholení a chlad.
Po posledním občerstvení jsme šli do suchého, dali vrcholové foto (tam za námi, co není vidět, je Klínovec)
a spustili se dolů.
Za Božákem už regulérně pršelo, takže jsme se začali dohadovat, kudy to vezmeme ze hřebene dolů. Nejdřív jsme chtěli do Hamrů a odtud na Nejdek, pak jsme to chtěli střihnout dolů už z Blatné a nakonec jsme to vzali přes Rýžovnu na Abertamy.
Díky tomu jsme zjistili, že se kolem Plešivce mohutně buduje nový ski areál, jehož část začíná už ve Pstruží.
S ubývajícími metry nadmořské výšky nepřímo úměrně narůstala teplota okolí a my začali rozmrzat. Dole v Děpoltovicích už byly i suché silnice a teplota se vyšplhala na krásných 14°C – jedna vrstva šla tudíž dolů. Podhůřím jsme se pak dostali domů.
A teď si schválně tipněte, o kolik jsme si trasu zkrátili. Normální trasa přes Jelení, Šindelku, Rotavu, Studenec do Habartova dělá 142 km. No, a když jsem přijel k baráku včera, měl jsem na tachometru 135 km! Takže to zase až taková zkratka není, je to však trasa snazší a v našem případě byla hlavně teplejší.
Takže na příštím ročníku Ahoj!
