Top Page

Co se stalo

Setřídit: 

odr Triatlonek na Kluči 2016

odr Liborovy Velikonoce 2016 Petrovice

odr Kam - lauf 2016

odr Habartovské běžky 2016

odr Vánoční turnaj ve sqashi 2015

odr Vypečená vyjížďka 2015

odr Řízkový pochod 2015

1000 mil Adventure

odr Strážnice

odr Poděkování sponzorům

odr Triatlonek na Kluči 2015

odr Bahna 2015

odr Liborovy Velikonoce 2015 - Brdy

odr Kam-lauf 2015

odr Habartovské běžky 2015

odr Tandem - ohlédnutí za sezónou 2014

odr Vánoční turnaj ve sqashi 2014

odr Poslední/vypečená vyjížďka 2014

odr Řízkový pochod 2014

odr Mistrovství republiky tandemů 2014

odr Livigno

odr Svobodná spolková republika Kraví hora

odr MTB - Seiffen a Artamon

odr Berounská 24 hodinovka

odr Salzkammergut Trophy 2014

odr Kamil Trefil 2014

odr Chebské kašny a Malevil

odr Triatlonek na Kluči 2014

odr 3 kopce Egerlangu 2014

odr Františkolázeňské kritérium

odr GP Březová - dětská tour

odr Novohradské hory

odr Liborovy Velikonoce 2014 - Rejštejn

odr Bahna 2014

odr Poděkování sponzorům

odr Habartovské běžky 2014

odr Novoroční setkání pod Špičákem 2014

odr Poslední/vypečená vyjížďka 2013

odr Kluci z Kluče a tandem

odr Šumava pro dědky

odr Na Klínovec z kopce 2013

odr Lednicko-valtický areál

odr Mistrovství republiky tandemů

odr Jsme partneři projektu ...

odr Salzkammergut Trophy 2013

odr Hon na ovečku 2013

odr Triatlonek na Kluči 2013

odr 3 kopce Egerlangu 2013

odr Lago di Ledro 2013

odr Liborovy Velikonoce 2013

odr Kamenický Kameňák

odr Článek z blogu Zuzky Součkové

odr Habartovské běžky 2013

odr Stříbrná stopa 2013

odr Na Špičák rovnou za nosem 2013

odr Vánoční turnaj ve squashi 2012

odr Poslední/vypečená vyjížďka 2012

odr Video z výletu Himálajem na kole

odr Himálajem na kole s odstupem

odr Vodní dílo Fláje

odr Svatováclavský podzim 2012 - Kladruby

odr Na Klínovec z kopce 2012

odr Himálajem na kole

odr Kamil Trefil 2012

odr Hon na ovečku 2012

odr Triatlonek na Kluči 2012

odr Pražský maraton

odr 3 kopce Egerlandu 2012

odr Noční můry

odr Liborovy Velikonoce 2012 - Křivoklát

odr Přátelské běžky 2012

odr Habartovské běžky 2012

odr Stříbrná stopa 2012

odr Český Krumlov

odr Vánoční squash 2011

odr Vypečená vyjížďka 2011

odr Řízkový pochod 2011

odr Prodloužený víkend na Kvildě

odr Svatováclavský podzim

odr Krušnohorský maraton N. Hamry

odr Na Klínovec z kopce 2011

odr Bez chebáků za vínem

odr cyklotrasa - Po stopách dolové činnosti

odr Canazei

odr Orlické hory

odr Hon na ovečku 2011

odr Triatlonek na Kluči 2011

odr 3 kopce Egerlandu 2011

odr Kostel sv. Mikuláše Cheb

odr Liborovy Velikonoce 2011

odr Výlet do Stříbra

odr Klouzání starců 2011

odr Habartovské běžky 2011

odr Stříbrná stopa 2011

odr Novoroční setkání pod Špičákem 2011

odr Vánoční turnaj ve squashi 2010

odr Vypečená vyjíjížďka

odr Otevření prodejny Specialized

odr Řízkový pochod 2010

odr Výlet na Šumavu - Prášily

odr Renault MTB maraton 2010

odr Přejezd Českého lesa 2010

odr Na Klínovec z kopce 2010

odr S chebákama za vínem 2010

odr Expedice Krušné hory 2010

odr Dovolená na Korsice

odr Broumovské stěny

odr Kamil Trefil 2010

odr Výlet do Schladmingu 2010

odr Hon na ovečku 2010

odr Triatlonek na Kluči 2010

odr Jarní splutí Ohře 2010

odr 3 kopce Egerlandu 2010

odr Chebské kašny 2010

odr Turisticko-vinařský výlet - Porta Bohemica

odr Tiské stěny

odr Davidovo 5. prase

odr Liborovy Velikonoce 2010

odr Šoupání starců 2010

odr Nezahyneme

odr Přátelské běžky 2010

odr Habartovské běžky 2010

odr Stříbrná stopa 2010

odr Novoroční setkání pod Špičákem

odr Vánoční turnaj ve squashi

odr Vypečená vyjížďka 09

odr Řízkový výlet 09

odr Přejezd Českého lesa 2009

odr Na Klínovec z kopce 2009

odr S chebákama za vínem

odr Norsko - cesta na sever

odr Prodloužený víkend Znojmo

odr Schladming 2009

odr Malá Fatra 2009

odr Triatlonek na Kluči 2009

odr Březovský bike 2009

odr 3 kopce Egerlandu 09

odr Chebské kašny 09

odr Jarní Ohře 09

odr Expedice Krušné hory 2009

odr Pivní maratón

odr Česko-Saské Švýcarsko

odr Šoupání starců 2009

odr Pozvání na běžky od partnerské obce

odr Habartovské běžky 2009

odr Stříbrná stopa 2009

odr 2. výročí rozloučení se žlučníkem 2008

odr Vypečená vyjížďka 2008

odr Irsko 2008

odr Zavírání Ohře

odr Pyreneje

odr Přejezd Českého lesa 2008

odr Na Klínovec z kopce 2008

odr Prodloužený víkend - Srní

odr Leogang 2008

odr Hon na ovečku

odr Triatlonek na Kluči 2008

odr 3 kopce Egerlandu 2008

odr Prodloužený víkend v Rakousku

odr Expedice Krušné hory 2008

odr Svatba

odr Habartovské běžky aneb Po stopách dolové činnosti

odr Stříbrná stopa 08

odr Šoupání starců 08

odr 1. výročí rozloučení se žlučníkem

odr Čertovka 2007

odr Zavírání Ohře

odr Vypečená vyjížďka

odr Dovolená v Irsku

odr Přejezd Českého lesa 2007

odr Na Klínovec z kopce 2007

odr Ohře '07

odr Leogang 2007

odr Tři kopce Egerlandu '07

odr Triatlonek na Kluči

1000 mil Adventure

Základní informace:
Co:  MTB závod na 1000 mil Československých
Kde:  Humené - Skalná
Kdy:  červenec 2015
Účastníci:  Milan ml. a Lukáš Kopecký

1000 Miles Adventure aneb Už nás zase zkouší!!!

Je to již pár dní, co jsme se dostali do cíle tohoto závodu a s nevelkou jistotou mohu říct, že jsme se vrátili do starých kolejí a reality běžného života. V tomto článku asi nechci popisovat dlouhosáhle každý den našeho putování, ale spíš zmíním pár postřehů a silných zážitků z celého závodu. I když začnu pěkně chronologicky.

Příprava
Je to až neuvěřitelné, ale naše příprava, myslím tím moje a Lukáše, probíhala diametrálně odlišně. Zatímco sebe jsem se snažil připravit, jak po teoretické, tak i fyzické stránce co nejlépe, tak Lukáš díky pár drobným nemocem, změně způsobu obživy od zaměstnance k OSVČ, tomu nemohl věnovat takové úsilí. Přečetl jsem snad všechny doposud napsané deníky minulých závodníků, studoval jsem fóra o výbavě atd. Lukáš mi vždycky s ledovým klidem řekl, že raději nechce nic vědět. Od zimy jsem najížděl kilometry, trénoval jsem včasné vstávání, běhal a posiloval. Na jaře jsme dali jednu společnou vyjížďku na tandemu proloženou závodem ze série Jarních Bahen 2015

Suma sumárum na startovní čáře v Nové Sedlici jsem měl v nohách cca 3200km z toho 250km na tandemu a něco málo přes 7000 kliků. Lukáš si jako přípravu střihnul pár místních XC závodů, jednu 24hodinovku v Jihlavě, což mu vyneslo nějakých skromných 600km, a v průběhu zimy taky pár kliků udělal. Z mého pohledu bylo asi nejtěžší nepodlehnout tlaku z vnějšku od všech známých a kamarádů, kteří svými častými dotazy: „A co ten Lukáš, dělá něco??? Jezdí???“ asi nevědomky vráželi (naštěstí neúčinně) klín mezi nás dva. Lukáš má za celou svou kariéru v nohách najeto víc než by si kdo představil (určitě přes 100 000km), a to si ty nohy prostě pamatují. Takže jsme věděli (a byla to asi tak naše jediná taktika do závodu), že na začátek se nikam nepoženeme, aby si nohy zvykly na zátěž a „v tréninkovém tempu“ pojedeme alespoň tři dny. Musím přiznat, že tempo se ani po třech dnech nijak výrazně nezměnilo a rozhodně to nebylo naší fyzickou připraveností, ale dosti obtížným terénem. Příprava fyzičky byla tou jednodušší stránkou věci. Jelikož jsme byli první tandem v historii tohoto závodu, neměli jsme od koho co okoukat, a tak jsme vymýšleli, jak vše sbalíme a povezeme na kole. Volba padla na jednostopý vozík, na který jsme nandali brašny, abychom co nejméně zatížili už tak ověnčené kolo. Takže jsme z našeho už tak dlouhého kola udělali EXTRA LOOONG WHEEL a tuto variantu jsme před závodem otestovali na trati okruhu Stonemann v okolí Božího Daru a až na pár maličkostí jsme byli s výsledkem testu celkem spokojeni.

Závod
Troufnu si říct, že „závod už začal“ v Praze po naložení kol do vlaku a následném trávení času do odjezdu vlaku na Slovensko. Mezi nakládáním kol, které bylo naplánované na cca 16:15

a odjezdem vlaku někdy kolem 23:30 bylo spoustu času, a v tom panujícím vedru nebyla jiná možnost, než si zalézt někam poblíž hlavního nádraží na terásku a dát si pár osvěžujících moků. Tuto variantu zvolila většina Mílařů, takže okolní hospůdky byly obsypány závodníky. Nám se poštěstilo a přidali se k nám již ostřílení závodníci, a tak jsme zprvu vyzvídali, co nás vlastně čeká a na co si dát pozor. Jako již mnohokrát jsme se dozvěděli prakticky jedinou radu a to, že na Mílích nesmíš plánovat a jet si v klidu svoje tempo! Další párty samozřejmě začala ve vlaku.

Bylo pěkné poznat se s legendami tohoto závodu (Ríša Štěpánek, Petr Ozogán atd.) Nutno podotknout že párty končila u spousty borců až v ranních hodinách. Čím víc jsme se blížili k cílové stanici, tím víc už bylo znát (i díky probdělé noci) na spoustě lidech počínající nervozita. Což ovšem chápu. Teď už začnu psát útržkovitě pár postřehů, myšlenek o tom, jaké to bylo. Jelikož vlak cestou nabral hodinové zpoždění a vlakem se dopravovala většina závodníků, organizátoři posunuli startovní čas také o hodinu.

A v tuto chvíli, již začalo platit pravidlo: Na Mílích si nic neplánuj. Samozřejmě všichni borci, co měli naplánováno, že dojedou tam a tam, měli rázem čáru přes rozpočet a vše bylo jinak. Klasika na Mílích. Sestavování tandemu a připojení vozíku za kolo vzbudilo u řady lidí tázavé pohledy typu – to nemůžou myslet vážně. A někteří nezůstali jen u pohledů, ale svoje myšlenky pronesli i verbálně. Klidu nám to nepřidalo, ale naše rozhodnutí bylo tak velké, že jsme jim jen stroze řekli, že TO PŮJDE.

Dokonce ani sám velký Jan Kopka organizátor celého dění, jak z něj v cíli vypadlo, nám nedával moc šancí. Další úžasný pocit jsem měl na startovní čáře. Představa toho, že jste někde 1000km od domova (cca 1600km po trati) neznáte tu jedinou cestu, jedinou odbočku, prakticky ani žádného člověka (krom Lukáše) a máte se vydat NĚKAM, nevíte, kde se dá najíst, napít, ani nevíte, kde budete spát, je něco úžasného. Za těch patnáct dní se vám to vryje pod kůži a rádi byste to zažívali snad každý pátek, když to zapíchnete v práci a čeká vás zasloužený víkend. Je logické, že ze začátku závodu potkáváte více závodníků, startovní pole se musí podle výkonnosti roztrhat a postupně se roztáhnout na trati. V průběhu se dalo pozorovat krystalizování menších či větších skupinek lidí, kteří si vyhovovali tempem, taktikou anebo jen sympatiemi. I my jsme se každý večer potkali s těmi stejnými. S Trenérem Ríšou,

Liborem Buldokem,

Jamajským Saganem

a občas i s Becherovkou.

Přezdívky to by mohla být další docela dlouhá kapitola. Jelikož startovalo cca 150 lidí, v životě si nemůžete zapamatovat jména všech, a tak jsme začali dávat lidem různé přezdívky. Někdy podle vzezření, někdy podle chování nebo stylu ježdění. Samozřejmě jsme nebyli jediní, kdo tak činil. Sranda byla, že jsme ke konci už všechny přezdívky sjednotili i s ostatními skupinkami, aby bylo všem hned jasné, o kom je řeč. Tady je malý výčet: Hasič a Hulič,

Trenér Ríša, Buldog Libor, Jamajský Sagan, ale i Pičusové, taky Nabíječ byla docela vtipná přezdívka. Obzvlášť když jsme o tomto chlapíkovi (Nabíječi) mluvili nevědomky s jeho manželkou. Přezdívku Nabíječ si vysloužil poté co v každé hospodě a každý večer musel shánět zásuvku, aby mohl dobít svoji navigaci. Nic jiného v tom nebylo ;-). Proč tu vlastně píši o závodě, je pravda, že jsme měli startovní číslo, byli jsme uvedeni ve startovní listině, ale alespoň ze začátku jsme to trošku zlehčovali a říkali jsme, že to není žádný závod, ale „jeden velkej mejdan“. Je pravda, že borci na čele závodí opravdu do posledních sil. U nás to bylo trochu jiné. Vzhledem ke zvolenému kolu, to byl především boj o to, celý závod absolvovat, spíše než bojovat o přední příčky. Jediné, čím jsem byl limitován, byla délka nahlášené dovolené. Tady asi v klidu mohu rovnou navázat na další samostatné téma, a to je TRAŤ.

Trať
O trati toho bylo napsáno už opravdu hodně, ale i já si přihřeji kašičku. Jednoznačně můžu říct, že slovenská část trati byla pro nás atraktivnější než ta česká. Na Slovensku bylo daleko více výhledů, bylo to více jezditelné, možná i jednodušší, ale opravdu bikové.

V Čechách jsme jezdili vesměs pořád v lese, kde toho nebylo moc k vidění. Trať byla místy více technická, někdy až nesjízdná, takže se o dost více tlačilo. Asi jako každý Mílář tu můžu vypíchnout asi nejméně oblíbenou pasáž kolem nejsevernějšího bodu ČR. Pětikilometrový úsek, který asi nikdy nikdo nemohl jet na kole. My jsme tam tři hodiny vláčeli tandem přes všechny ty propletené kořeny.

To byla přesně ta místa, kde jsme si říkali: “Už nás zase zkouší.“ A je pravda, že takové úseky mohly u spousty borců rozhodovat o tom, zda je to zlomí anebo budou pokračovat dál. S jistotou mohu říct, že asi nebyl den, kdybychom alespoň kousek netlačili. Ke konci závodu, kdy už nebylo tolik sil, se tlačilo víc, ale byli jsme rádi za každou záminku, kdy jsme mohli z kola slézt. Na šestnácti stech kilometrech vyzkoušíte všechny možné i nemožné povrchy. Asi nejzrádnější byl již zmíněný severní cíp ČR, ale ani lepivé jílovité blátíčko v Nízkých Tatrách nebyla žádná procházka růžovým sadem anebo Polské přejezdy luk cestou necestou.

Překvapení
Nechci říct, že jsme byli připraveni na všechno. To rozhodně ne. Je samozřejmé, že jsme těch menších překvapení zažili taky dost. Například tlačení tandemu na přečerpávací nádrž Čierný Váh,

anebo jet dva dny s pouhými třemi hodinami spánku. Ale to největší překvapení nás čekalo šestý den. Bylo po poledni a my jsme si užívali parádních výhledů a lučních houpáků „někde uprostřed Slovenska“ v tom se charakter trati radikálně mění, zajíždíme do lesa a před námi se týčí stěna jak pro Messnera. Pokorně slejzáme z kola a dáme se do tlačení. Zprvu jdeme 15 kroků, pak zastavíme, abychom se vydýchali a nabrali nové síly. Po chvíli interval zkracujeme na 10 kroků. V půli stěny najednou vidíme na zemi nápis KLUCI Z KLUČE. V bolestech a zadýchání se škrábeme kopcem dál. Najednou vidíme další Klučácký nápis, to už si říkáme, že nám kluci před námi chtěli udělat asi radost.

Už jsme téměř u horizontu, kde na nás vybafne opravdové překvapení. Na trať nás přijeli podpořit naši kamarádi Danka s Peťasem, Hlavsík a Mary. Chvilku jsem tomu nevěřil, ale byla to opravdu realita. Byli jsme rádi, pokecali jsme a parta nás doprovodila do CP1, kde proběhla další debata. Opravdu nečekané překvápko.

Materiál
To, že materiál bude trpět, jsme tušili, ale jak, to rozhodně ne. První problém nastal hned druhý den, kdy nám praskla objímka, která zajišťuje sedlovku, aby nezajížděla. Myslím, že jsme to vyřešili celkem elegantně vsunutím klacíku mezi objímku a druhý představec.

Sedlovka už nezajížděla, jediná nevýhoda byla, že jsme se s Lukášem už nemohli tak snadno střídat v řízení a také když Lukáš vzal víc za řidítka, točil s mým sedlem. Přímo v nejvyšším místě trasy, tedy na vrcholu Velké Fatry Krížná se nám povolilo víčko s ventilkem na vidlici, takže nám utekl veškerý vzduch.

Jak se říká: štěstí přeje připraveným, víčko jsme díky Ríšovi a jeho kleštím zpátky zašroubovali a naši pumpičkou na vidle doplnili vzduch do nohy. Další překvapení byl úbytek zadního pláště. Nový jsme měli samozřejmě v CP2, tedy v půlce (cca 800km) jenže ten náš nám vydržel pouhých 500km a byl oholený na plátno. Minulou sezónu jsme na něm najeli bez problémů 800 závodních kiláků a ještě na jaře jsme na něm jezdili. Museli jsme tedy koupit nový. To že nám budou odcházet destičky jsme taky tušili, tak jen pro představu, standardně používáme syntrované (s kovovou příměsí), první (jeté z loňské sezóny) vydrželi pět dnů, pak jsme nasadili polymerové destičky, které byli na brzdách původně a ty nám vydrželi pouhý den a půl. Poté jsme opět třmeny osadili destičkami s kovovou příměsí a byl do cíle závodu klid. Štěstí v neštěstí nás potkalo kilometr před Teplicemi nad Metují - rozlomil se nám na dvě půlky náš vlečný vozík. Je pravda, že už na Slovensko-České hranici dal o sobě poprvé vědět, když nám prasknul rychloupínák, který držel kolo ve vozíku. Měli jsme sebou jeden náhradní. Sice zadní (delší) ale nějak jsme si poradili. S vozíkem na dvě půlky už toho moc nevymyslíte. Naštěstí i to jsme překonali a mohli pokračovat dál.

Zpětným pohledem můžeme s jistotou říct, že jsme díky této materiální ztrátě mohli zrychlit, ale hlavně jsme celý závod mohli dokončit. Protože to, co nás čekalo na trati už bylo opravdu za hranicí schopností tohoto vozíku. Je až neuvěřitelné co vlastně vydržel, cca 1000km opravdu těžkého a tvrdého terénu. Asi ta největší materiální ztráta nás čekala za nejsevernějším bodem ČR. Po pár kilometrech, kdy jsme věděli, že už nás nečeká nic hrozného, se nám vysypala zadní „nezničitelná“ nába. Po vyčištění vnitřních segmentů, jsme mohli opět pokračovat, ale ne na dlouho. Další den ráno se již vysypala totálně. Byli jsme nuceni koupit nové zadní kolo. Takhle to zní velice jednoduše. OK, kolo je v háji, tak jdu a koupím nové. Tak snadné to nebylo. Ten den jsme vstali za celý závod nejčasněji, abychom dohnali ztrátu a stihli dokončit celý závod v termínu mé dovolené. Vyrazili jsme a věděli jsme, že do prudších kopců nemůžeme jet, ale musíme tlačit, aby jsme pošetřili načatou nábu. Jenže ejhle, v krátkém brdku uprostřed lesa někde ve Šluknovském výběžku se ten náboj podělá úplně. Co teď??? Byla sobota, cca 6:00 hod. na kole to šlo leda tak z kopce. Systémem koloběžky, tlačení a sjezdů jsme se dostali do první obce na trati Vilémov. Od místních borců na benzínové pumpě jsme dostali tip na zdejší cykloservis. Cca v 6:50 jsme tedy zvonili na naší možnou záchranu. Bylo jasné, že na 99% budeme potřebovat nové zadní kolo, protože naše rozbitá nába je tak specifická, že na to jen tak někde náhradní díly mít nebudou. Otvírá nám rozespalý pán a dvakrát vřele nás nevítá (nedivím se, sobota 6:50). Po vysvětlení naší situace úplně otáčí a prodává nám jediné možné zadní kolo, které ke všemu musí vzít z nového bicyklu který měl na prodejně. Takže zase štěstí. Pak už tu můžu napsat snad jen to, že nám po cestě prasklo celkem čtrnáct drátů, z toho například šest při sjezdu do Špindlerova Mlýna.

Poděkování
V první řadě bych chtěl poděkovat mé manželce a celé rodině za trpělivost a podporu v přípravě i v celém závodě. Dále také panu Dušákovi (Bramborárna Třebeň), který nás do celé této akce uvrtal a pomohl ji realizovat. Samozřejmě velký díky taky patří ostatním sponzorům jmenovitě: Azub Bike, Vodohospodářská společnost Sokolov, s.r.o, ept connector s.r.o, Městské Lesy Kraslice, Chemontas s.r.o, Selektra Sokolov s.r.o., Hotel Komorní hůrka, FRANCIS-PALACE SPA&WELLNESE HOTEL, Basketking.cz, DSS a obci Březová bez kterých by naše účast na takovéto akci nebyla možná.

Zvláště bych chtěl poděkovat za přístup a ochotu v cykloservisu v Nitranském Pravnu, kde jsme koupili nový zadní plášť, také panu Minaříkovy z penzionu Kopná v Podkopné Lhotě – opět ochota sama, lidský přístup a výborná slivovice. Další dík patří horské chatě Výrovka za zřízení zázemí pro Mílaře. Velký dík také patří rodinnému cykloservisu ve Vilémově - panu Bublovi - nové zadní kolo a stejně velké díky také posílám partě z Red Pointu v Teplici nad Metují za pomoc ve chvíli, kdy nám prasknul vozík.

Nemalý DÍK také patří celé partě organizátorů, jak v terénu, tak i těm za klávesnicí a telefonem, traserům a dobrovolníkům na CPéčkách.

Nevím, jestli mám také poděkovat, za to že nám otevřeli oči a sundali růžové brýle, anebo si malinko postěžovat, ale to co předvedli chlapci z prodejny kol (záměrně nepíši cykloservis, sekundové lepidlo opravdu není nejlepší opravárenský nástroj) ve slavném Koutském bikeparku. Nechci se k tomu více vracet, ale věřte tomu, že cyklistika se dá dělat i srdcem a ne jenom pro peníze. Obzvlášť v takovéto lokalitě.

Díky všem!

a tady ještě pár zbylých fotek.

Galerie  

Rád bych zde také prohodil pár vět o tom, jak bylo na závod koukáno z druhé strany.

Pro ty, kteří mě neznají, bych chtěl předeslat, že nejsem televizní typ a že jsem už také lecos prožil a to jak pěšky, tak i na kole.
Nicméně jsem jak přípravu, tak i závod prožíval s rozpaky až s obavami. Závodníci se museli každý den "hlásit" pomocí SMS do centra dění a jejich vzkazy a polohu jsme mohli sledovat z tepla domova na obrazovce compu. Pro mne to znamenalo, od šesti večer si odírat sklivec oka o monitor a dychtivě sledovat, kde jsou a jestli ještě žijí. Vždyť vzkazy typu: "Dnes jsem vypil 12 litrů vody" (startovalo se při těch desnejch verech), nebo "Už druhý den jedu jen na kofolu a prášky", či "Dnes jsem asi 200 metrů "honil" medvěda", moc optilismu do žil nevlévaly.
Když pak jednou byli hoši prý mimo signál a přihlásili se místo do osmi večera, což byl limit, až v půl desáté, byla to pro mě trochu infarktová záležitost. Dnes už vím, že jeli s rozvahou, věděl jsem už tehdy, že si nějaké ambice na umístění ve předu nedělají, ale také jsem si uvědomoval, že to úplná sranda není. Navíc jsem je neotravoval nějakými telefonáty a "žil" jen z jejich vzkazů, ze kterých jsem si dělal obrázek o jejich stavu, byly poměrně strohé až optimistické, čemuž jsem upřímně moc nevěřil. Vždyť okolo se dávaly hlášky jako:
"Dnes, dne 27 mesice cervence L.P. 2015 muj dobyvatelsky chtic( dosici cile tisice mil) zmutoval v nezdolnou touhu prezit. Zima, lijak a vitr, tisice mokrych korenu vseho druhu a velikosti. Tak vypada smrt cyklisty. "
"vcera jsem spal na hrbitove, dnes budu spat na vyrovce. nevybiram si, beru cokoliv, kde se da slozit hlava."
"kdyz nesezenu nocleh nekde uvnitr, tak do rana zmrznu. Tady snad bude padat snih ."
"trham u cesty tresne, prijede najaka teta a povida: co vy ste to zac, ste cely spinavy, polehavate po pangejtech, smradlavy, nejste vy to ty Somalci?"
To, že sice závod kluci jeli naplno, ale s rozumem a přehledem, a že si ho i občas užívali jsem poznal prakticky až předposlední etapu, kdy se na Komáří vížce potkali s kamarády Stříbrňáky a místo, aby ještě kousek popojeli, se s nimi družili do pozdních večerních hodin. Poslední obava ze mě spadla, když ještě měli čas si v Kraslicích zajet do krámu pro šampaňský, aby měli co bouchnout v cíli....
Upřímně řečeno, když jsem je viděl v pohodě přijíždět kolem potoka do cíle na statek pana Dušáka, byl to jeden z mých nejhezčích okamžiků v životě.

Milan St.


Začátek
Pokud chcete vložit komentář k této stránce, prosím, vyplňte následující formulář:
Ukaž emotikony...

Komentáře
Strana: 12
Vojta Jaroš (Nabíje?) (2015-10-29 16:09:18)
Ahoj Klu?áci, p?kn? jste to napsali. Pro mn? jste byli perfektní kámoši, vždy s n?jakým ftípkem a p?ipraveni každému pomoct. Už šet?ím na novou GPS na normální baterky na 1000 mil 2016.
Bramborárna (2015-10-08 21:20:24)
Kluci pro Váš výkon se t?žko hledají slova. Poj?me tedy od slov k ?in?m. Stavte se na bramborárn? v T?ebeni máte tady p?ipravený p?ekvapení. Dostanete "nakláda?ku". P.Dušák
Ivan M.st. (2015-10-06 16:26:44)
Obdivuhodné,neuv??itelné jste mach?i.
Petulka (2015-10-05 23:05:49)
Kuci, jste fakt borci.
VAZI (2015-10-05 21:37:06)
OBROVSKÁ GRATULACE JSTE PAŠÁCI
Strana: 12
 Naposledy změněno: 30.6.2016 (opt. IE7.0. - 1024x768) Admin®2007-16 Dnes je: Čtvrtek, 25.08.2016, svátek má: Radim, zítra: Luděk 
Valid XHTML 1.0 Strict