Livigno

Základní informace:

Letos padla volba na dolomitovskou dovolenou na Livigno. Abych byl konkrétnější, tak na nedalekou vesničku Trepalle, která pod Livigno patří. A abych byl místopisem úplně vypovídající, musím říci, že Trepalle je nejvýše položenou obcí v Itálii, bráno podle kostela, když však vezmeme v úvahu nejvrchnější barák, tak je nejvýše položenou obcí v Evropě. Krk bych za to nedal, tuto informaci jsem převzal, ale zní to pěkně, ne. Náš domeček ležel hodně nízko, přesto však ve výšce 2020 m. n. m. nejvýše položený barák je pak v sedle Eira ve výšce 2210 metrů.

Tak, to by bylo krátké představení naší destinace na úvod. Letošní výlet se rodil v bolestech, takže úplně nakonec jsme se z původních 12 – 15 kousků jej účastnili jen čtyři. Dva mlaďoši, na MTB cyklistiku natěšení, a dva staroši, kteří díky postupné přeorientaci na pohyb po dvou kolech spíše pomocí dvoutaktního motoru, pojali tuto dovolenou opravdu jako dovolenou. Toto nehomogenní složení nedávalo ani zdání předpokladu společných vyjížděk, pokud se o vyjížďkách starochů vůbec dá mluvit, proto tentokráte nebudu pojímat výlet popisně, ale spíše vypíchnu pár zajímavostí z této lokality.
Především a beze sporu tato oblast Dolomit je opravdovým rájem pro milovníky trailů! Královským pak trailem je trasa z Bernina passu do Poschiava. Je sice nutno si kousek odskočit do sousedního Švýcarska, ale převýšení, spíše přenížení 1450 m na cca 12 kilometrech stojí za to! Z Poschiava se do sedla lze dostat buď Bernina expresem za cca 12 švýcarských franků, nebo autoshutlem. Kousek pod sedlem je i jezero Bianko, okolo kterého je pěkná procházka, zpestřená lesem rukou foceníchtivých turistů čnících z oken vláčku přijíždějícího k jezeru se záměrem zachytit úchvatné scenérie tohoto místa.

Dominantou pro bikery je v Liviglu bikepark Mottolino. Z města jej obsluhuje gondolová lanovka. V bikeparku je mnoho cest různých obtížností, kdy černá je opravdu černá, jak říkal Vlčák.

Dominantou druhé strany liviňského údolí je hora Carosello (2797 m), na kterou vede také lanovka. Bohužel byla již mimo provoz, což chlapci zjistili, až když ji chtěli použít pro dokončení odpolední části vyjížďky, takže jim nezbylo, než kopec vyšlápnout v pedálech.

Jinak, úbočí hřebínků protínají krásné traily

končící v údolích, která také stojí za prozkoumání.

Občas je třeba jet srdcem, z čehož by měl strejda Libor radost, nebo prostě přebrodit. Občas je pak nutná kamzíčí inspirace.

Jako všude v Dolomitech pak ozdobou strání je rozkvetlá flora. Sice v září už má svůj zenit za sebou, ale občas se ještě nějaký ten kvítek našel.

Z fauny převažovali všudypřítomní písklouni, svišti.

Samotné Livigno i vesnička Trepalle stojí za procházku.

V sobotu časně ráno nás probudily kravské zvony, když pasáci vedli vyšňořené krávy kolem našeho domečku. Když jsme pak sjeli do Livigna, zjistili jsme proč. Byl tam velký trh s dobytkem.

Jak jsem psal výše, tento článek není popisný už z toho důvodu, že popisy tras i s GPS záznamy zpracovali jiní a určitě lépe, než bych to dovedl já, proto je zde pro inspiraci případných následovatelů přikládám:
http://www.gpsies.com/trackList.do
http://livigno.vetroplachmagazin.sk/
http://gpslivigno.com/percorsi_mountainbike_livigno.php (může vyběhnout varování před nebezpečnou stránkou, ale jsou to fakt trasy z GPS)

Dále pak přikládám ke stažení mapky oblasti:

Mapa trailů          panoramatická mapa (docela dobrá, neb se číslování v ní shoduje s čísly tras v terénu)

A ještě jedna ne nezajímavá informace – celá oblast Livigna je bezcelní zóna, takže například litr nafty stál 1,017 Euro a litr portského 5,80.

Pro ty, kteří nechtějí platit dálniční a jiné poplatky, ještě přidávám "lacinou" trasu, kterak se do Livigna dostat.

A tady je pár obrázků z výletu

a krátké vídejko.