Základní informace:
| Co: | Výlet s krasličákama do Alp |
| Kde: | Leogang |
| Kdy: | 8.8.2008 - 10.8.2008 |
| Účastníci: | Viz. fotodokumentace |
Rok s rokem se sešel, nějaký měsíc se přidal a už tady byl zase termín Leogangu. Tentokráte jsme jeli večer, abychom měli celý pátek pro bikování. Rozhodnutí to bylo vskutku prozíravé, jak nám posléze počasí potvrdilo.
Tedy cesta byla již standardní - první sraz na Svatém Kříži,
druhý s pražákama na parkovišti za 31. exitem z dálnice v Německu (loni jsem si na místo nemohl vzpomenout, že by byla skleróza na ústupu - to je blbost!). Příjezd do Leogangu byl po půlnoci a deštivý.
Po postavení stanů a nutného požití Kristova těla, jsme ještě chvíli pokecali a šli spát.
Ráno jsme se protáhli už do docela hezkého počasí.
Klokani skokani vyrazili na kopec, my švihaři sice s nimi, ale nahoře se naše cesty rozešly. Oni se spustili okamžitě dolů (a to několikrát), my pokračovali až na vrchol a pak po hřebeni směr východ.
Trasa to byla pěkná, moc turistiky jsme ani nezažili, tedy do té doby než jsem šel dvakrát za sebou na boudu. Pak už jsem to srabil a tlačil více (o mlaďoších nemluvím, ty netlačili téměř vůbec) a děvčátka se asi nechala ovlivnit mými pády a tlačila se mnou.
Večer proběhl v duchu plodné výměny zážitků obou částí naší výpravy a posilňování jak těla, tak i duše.
Sobotní ráno však už nebylo tak optimistické, olověné mraky končily těsně u země a v pravidelných opakování se měnily v déšť. Nepříliš vhodné počasí pro kochání se krásami alpských velikánů. I nastal čas pro variantu B - alternativní program. Před dvěmi měsíci jsem zde/přes kopec dlel s manželkou prodloužený víkend, který byl počasím více než podobný tomuto a z tohoto důvodu jsem měl jasno. Půjdeme se podívat do soutěsek poblíž Weissbachu. I učinili jsme tak. První jsme prošli soutěsku Seisenbergklamm.
Vznikla asi před 12000 lety stejně jako celý Alpský oblouk při tání poslední doby ledové. Roku 1831 ji dřevařští pohunci vyčistili a používali pro plavení dřeva. Nyní je z ní přírodní památka a tento název si plně zaslouží. Soutěska je dlouhá 600 metrů a je zpřístupněna pomocí dřevěných chodníků a schodů. V horní části se dost zužuje a říčka Weissbach zde vytváří velmi impozantní atmosféru a to jak vizuální, tak i zvukovou (citace ze článku Prodloužený víkend v Rakousku).
Pršet nepřestalo, tak jsme se přestěhovali o 5 km po proudu řeky Saalach k druhé soutěsce.Vorderkaserklamm. Pro návštěvníky byla poprvé otevřena roku 1882 a od roku 1977 je také přírodní památkou.
I tato soutěska vznikla při tání ledovců před 12000 - 14000 lety. Je 400 m dlouhá, 80 m hluboká a její šířka je od 6 m do 80 cm. Průchozí je po 51 dřevěných lávkách a 373 schodech (též citace).
Jestliže první soutěska byla velice zajímavá, zážitek zde, z hluboké průrvy, ve které valící se voda dělala ohromná lomoz, byl umocněn proudy vody řinoucí se do soutěsky a na nás ze skal soutěsku tvořící (skála dešťovou vodu nevsákne).
Večer se obloha roztáhla a do půlnoci bylo úplně jasno. Ideální počasí k restaurování těla.
Desátá hodina ranní rozhodla a zavelela k opětovnému útoku na kopec. Startovní pole se rozdělilo na dvě skupiny - mě a ostatní. Ostatní vyjeli nahoru, já to zesrabil, ale po vnitřním boji jsem osedlal bika a vyrazil též. Ztekl jsem horu Asitz z pravoboku a dostal se až nad prostřední stanici lanovky.
Od dalšího výstupu mi, zaplať pán Bůh, odvolali kluci, kteří byli již dole na parkovišti, měli hlad a neměli klíče od auta.
Po obědě jsme se vydali zpět do Čech.
Začátek
