Kamil Trefil 2014

Základní informace:

Přesto že poslední dobou toho na kole moc nenajezdím, Kamila Trefila jsme si nemohli nechat ujít! Tato sportovně-společenská akce je vrcholem letní sezóny a chybět zde by bylo téměř faux pas.
Někteří „kamarádi“ se divili, že jsem nepřijel na motorce a Milánek to se mnou měl na tandemu trochu těžší, ale nakonec jsme se do cíle dostali. To ale trochu předbíhám.
Mottem letošního ročníku bylo: JEDEME NA KREV

a v tomto duchu se nesl celý závod. Sestřičky nás odbavily při presentaci

a pak se o nás staraly po celý průběh závodu.

Letos byl docela výjimečný ročník, neb bylo takové horko, že se do vod přebuzského rybníka těšil asi každý, což zde opravdu nebývá zvykem!
Takže úderem třinácté hodiny, dvacáté třetí minuty se borci vrhli do osvěžujících vod vstříc nástrahám trati a adrenalinovým zážitkům.

Jak jsem psal, na kole jsem tomu letos moc nedal a na tandemu jsem seděl naposledy loni, takže má psychická odolnost postrádala potřebný trénink. Nicméně, Milánek mi uklidňoval, že se vyblbnul minulý týden na maratonu v Salzkammergutu a že pojedme na pohodu. Prdlajs! Jen co na mokré tělo nasoukal dres,

vyrazili jsme na stíhací jízdu. Nevím, koho stíhal, protože jsme jeli na novém 29“ tandemu, kde je spolujezdec trochu utopen, takže jsem mu koukal na spodní část kříže, ale asi to tak mělo být a bylo to správně. Z mého pohledu nasadil takovou čočku, že se mi při vjezdu do lesa za Rolavou tak motala šiška, že jsem ani nemohl zvednout hlavu, abych se podíval, kam jedeme, načež povzbudivě prohodil směrem dozadu: „Taťko, dem do toho!“ No, hlavu jsem tedy už nezvedal a jen šlapal. Absence tréninku byla opravdu znát. Naštěstí většina stoupání už byla za námi, což ovšem úplná výhra nebyla.
Když jsme se před závodem o akci bavili, poznamenal něco v tom smyslu, že ty devětadváci vemou úplně všechno a že ty nový pláště jsou taky skvělý a držej prfektně.
S prvním klesáním jízda na pohodu vzala za své definitivně. Když mi při jednom ze sjezdů hlásil 70,9 km/hod, tak už jsem se docela těšil do cíle. Majstrštych byla louka od vysílače, kde jsme z traviny na šotolinovou cestu u Zikána snad skočili…
No, přežili jsme a poslední stoupání k Bleibergu jsme už jen spalovali v krvi nahromaděný adrenalin.

Po přezutí se už vydal vstříc další části závodu sám.

Já sedl na stroj a dovezl ho sám v klidu do cíle, kam přiběhl společně s Křížákem.

Že teplo borcům a borkám odebralo nějakou tu sílu je jasné, ale foto je výmluvnější.

Zdravotní grupa

Vyšetřila startovní pole a rozdělila je do těchto kategorií:

Krvinky – děti

Krevní destičky – ženy

Krevní desky – ženy zasloužilé

Krevní deriváty – muži

Krevní sraženiny – zasloužilci

Krevní obraz – poslední závodník a průměrný závodník

Největší krvežíznivec – celkový vítěz

Transfuze – nejstarší účastník a Hemoglobin – nejmladší účastník

Blady Mary, krvavý stejk a modrá krev

Krevní pouto triatlonu – Name Soukup; Dvojkolo; Dvojčata

Krevní doping – závodící sponzoři

A krevní skupiny – teamy

Po vyhlášení nastala Dý-džej volná zábava, na které dominovali tolik neunavené zdravotní sestřičky.

Co říci závěrem. No, to se musí, protože nepoděkovat pořadatelům pod vedením Kamila Petra Trefila Horváta

a také sponzorům, bez nichž by to, byť to zní jako klišé, opravdu nešlo, by bylo trestuhodné. Takže díky za skvělou akci a snad napřesrok na viděnou.

Výsledky závodu pak jsou na stránkách SK - Bublava

Zde je pár obrázků z akce: