Základní informace:
| Co: | Přejezd Krušných hor |
| Kde: | Děčín - Habartov/Sokolov |
| Kdy: | 7.5.2009 - 10.5.2008 |
| Účastníci: | Milan Panzer st., Anna Panzerová, Jaromír Brož, Štáňa Brožová, Luboš Suchý, Dáša Suchá, Toník Matějec, Irena Šišková a Pavel Vaško |
Pro velký úspěch jsme i letos pro naše drahé polovičky uspořádali přejezd Krušných hor
Den první - čtvrtek.
Stejně jako loni jsme se sešli na sokolovském nádraží. Po povinném fotu tu už byl vlak, tentokráte na čas a s ním přívětivá tvář nádražáka v hytláku sloužící. Na první pohled na něm bylo vidět, jak je rád, že má svou práci. Naskládali jsme svépomocí kola a zabrali volná kupé.
Kolem Chomutova provoněla vagón vůně česneku – znamení to, že je čas řízečků, pak už to byla do Ústí nuda.
Zde nastalo opět drama při přestupu na rychlík, mající podobu Kraslického pacifiku v dobách jeho největší slávy. Průvodčí nám nejprve nekompromisně sdělil, že nás všechny s koly do vlaku nevezme, po určité intervenci a částečném nebrání ohledu na jeho výrok, kdy jsme kola začali sami cpát do předsíní vagónů vyměkl a do Děčína jsme dorazili pohromadě i s koly.
První etapa mohla začít a také začala výsupem (to není překlep) směr Děčínský Sněžník. První stoupání jsme zvládli docela v pohodě a nepřipadalo nám až tak dramatické jako loni. Za to cesta k Tlusté dámě se nám zdála nekonečná, jak jsme se později všichni shodli.
Náš oblíbený restaurant jsme minuli pokračujíc na vrchol. Zajímavé, že ani závěrečný stoupák nebyl tak hroznej jako loni.
Pokochali jsme se výhledem z Drážďanské vyhlídky a po náhorní plošině nejvyšší stolové hory v Čechách se dostali až k rozhledně.
Cesta dolů pak byla odměnou za namáhavý výstup (zde Jaromír poprvé ztratil jednu ze svých nových cyklobrašen)
a už jsme seděli u Tlusté dámy. Po nabídce segedýnu už nikdo nic jiného nechtěl a ukázalo se to, jako loni, býti správnou volbou. Tím byla nejhezčí část dne za námi (nemyslím ten segedýn, ale ta panoramata…).
Pak jsme se vlnili pěknou krajinou kolem Tiských stěn,
až jsme spadli do Petrovic. Zkusili jsme prosadit naší oblíbenou zkratku (letos by už určitě vyšla), ale narazili jsme na tak tvrdý odpor, že jsme rezignovali a Petroviče opustili potupně po silnici.
Cílovým místem první etapy byl tentokráte Krásný Les, protože penzion v Adolfově byl zavřen. Jestliže někteří z nás měli loni výhrady k ubytování v Adolfově, tak nocleh a následná snídaně v penzionu FILIP byly možny až po konzumaci většího množství alkoholu v místní příjemné restauraci. Více to už nebudu rozebírat, náhodný čtenář nechť si zapamatuje toto jméno a obloukem se mu vyhne.
Technické údaje: Délka trasy - 38 km (z Děčína), nastoupáno - 935 m, naklesáno o 435 m.
Den druhý - pátek.
Na začátku druhé etapy hned u penzionu (FILIP – připomínám zapomnětlivým) Jaromír opět přizpůsoboval brašny k obrazu svému (a po cestě ještě několikrát ;-)),
zatímco děvčata jela napřed. Kluci si udělali odbočku na Komáří hůrku, zatímco my na ně čekali u památníku obětem pochodu smrti z II. světové války, kam jim přišli dát hold i bývalí kamarádi.
Blatouchy s pozůstatkem ještě nerozvitých prvohor byly také stále na stejném místě a než bys řekl švec, jsme byli na Cínovci. Pumpa OMV nám poskytla kulturnější prostředí pro občerstvení i když s technickými problémy, kdy Lubošovi jeho kapučíno vyteklo do kanálku automatu místo do kelímku. Jeho výraz ve tváři při pohledu jak mu jeho mok mizí v nenávratnu, říkal vše. Pumpař po chvíli automat opravil, ale ten měl na Luboše zasednuto a pro změnu od něj nechtěl peníze (hned mu propadávaly dolů). Asi na popáté se nad ním slitoval, peníze přijal a vytoužený nápoj mu vydal.
Při sjezdu k Rašelinovému potoku začalo malinko krápat,
ale mraky se po chvilce umoudřili a než jsme dojeli na Moldavu, bylo zase občas vidět Slunce. Moldavské nádraží s gulášovou polévkou jsme totiž nemohli vynechat. Jak říkala Dáša: „Cestu, kopce, doly si asi pamatovat nebudu snad jen podle toho, kde jsme co jedli… .“ Takže pro rekapitulaci – segedýn – Tlustá dáma pod Sněžníkem, řízky v Krásném Lese, gulášovka – moldavské nádraží, dále bude pokračovat chřestová polévka v Načetíně, houbová na Kovářské, vyjezené ryby na Božáku a debrecínské párečky na Jelení – vzpomínáš Dášo…
Za Moldavou jsme loni přejeli bludnej kořen a dali Tour de pastviny, což se vrylo do paměti Hance a už od Děčína prohlašovala, že přes louku nechce. Tak jsme tedy nejeli. Třiadvacítka nás zavedla na Fláje,
kde jsme tentokráte nezaváhali a správně přejeli hráz a pokračovali na Klíny místo na Český Jiřetín, čímž jsme sice ušetřili nějaké kilometry, ale přišli o pěknou krajinu a hlavně o německou hospodu na českém území, která se tak líbila Jaromírovi. V Mníšku u Standy nás stihla sprška ze slunečné oblohy, tak jsem se museli pod slunečníky tulit, neb kapky byly studené (Dášo, tady nevím, co jsme jedli, ale pršelo tu!).
No a odtud už to bylo na Svatou Kateřinu, coby kamenem dohodil. Sice trošku do kopečku, ale už jen kousek.
Technické údaje: Délka trasy - 61 km, nastoupáno - 920 m, naklesáno 775 m,
Den třetí - sobota.
Loňská třetí, královská etapa byla pro děvčata docela drsná, tak jsme letos zvolili zkrácenou verzi, vynechali Německo a místo na sever se z Kateřiny vydali na jih po Krušnohorské magistrále přes Telčský potok, Volárenský rybník směr Kalek .
V Načetíně měli naši občerstvovnu zavřenou, tak jsme objevili bistro U Inky (Toníkovo chřestová), jež bylo plnohodnotnou náhradou. Posilnění bylo na místě, neb další civilizací byla až Kovářská. Z Načetína jsme vystoupali nad 800 m n. m., kde jsme se drželi až k přehradě Přísečnice. Zde jsme se oddělili od třiadvacítky, která nás provázela skoro celými Krušnými horami, přejeli hráz a vydali se směr Kovářská (houbová).
Restaurování těla bylo již na místě, protože nás čekal výjezd na Klínovec. Tentokráte jsme však nespadli do Českých hamrů, ale na Nástup jeli přes Háj. Klínovec nás vítal zalit slunečními paprsky a poměrně vlídným klimatem, když si uvědomíme, že průměrná roční teplota zde je 2,7°C. No a z Klínovce již volným pádem na Božák (tam, co jsme vyjedli všechny ryby).
Technické údaje: Délka trasy - 65 km, nastoupáno - 1420 m, naklesáno 1105 m.
Den čtvrtý - neděle.
V noci pršelo, v půl sedmé bylo vymeteno, ale když jsme načínali poslední etapu, začalo mžít.
Možná trochu kecám, ale po cestě do Blatný jsme trochu pokropený byli. Na Bludný jsem za sluníčka aranžoval foto, ale mrak byl skoro rychlejší, než přijíždějící expedice.
Zbytek cesty už klasika – Blatná – Jelení (debrecínské párečky) – Přebuz – Šindelka. Tam rozloučení s Tondou a Irenou a zbytek habartovských přes Rotavu a Studenec domů.
Technické údaje: Délka trasy - 61 km, nastoupáno - 685 m, naklesáno 1230 m.
Co říci na závěr. Perfektní výlet, počasí vyšlo a VELKÝ dík Tondovi za organizaci.
Začátek
