Základní informace:
| Co: | Přejezd Českého lesa |
| Kde: | Kluč - Trojmezí (u Aše) - Pomezí - Kozly - Rozvadov - Rybník - Capartice - Čerchov - Folmava - Všeruby (z Trojmezí až do Všerub prakticky po čáře!) |
| Kdy: | 8.-12.10.2008 |
| Účastníci: | Jaromír Brož, Luboš Suchý, Zdeněk Tománek a Milan Panzer st. |
Letos, po delší době, jsme se sešli kompletně již na začátku už sedmému ročníku Přejezdu Českého lesa.
Zapomněli jsme na úvodní foto, tak jsme jej museli učiniti na Myslivně - našem druhém domově.
Trasa prvního dne byla malinko pozměněna, avšak již klasicky měl Jaromír defekt na stejném místě jako obvykle. Tentokráte se mu neotevřel ráfek, ale přetrhl nipl.
Ale abych se vrátil k trase, začátek byl stejný, to znamená Kluč – Studenec – Vysoký Kámen – Plesná – přes Německo Doubrava a tam jsme tentokráte odbočili opět do Německa na Bad Elster, kde jsme se trochu „projeli“ a někteří z nás i zapíchali, abychom z hranice spadli rovnou do Hranic. Tam odtud už to byl jen skok na louku u Lenka, kde obvykle táboříme.
Trasa prvního dne měřila 80km a během ní jsme nastoupali 1350 výškových metrů.
Druhý den byl již klasický, tedy: od Lenka, kde jsme najeli na signálku – Aš – Pomezí – Zelená hora – okolo Kozlů na Panelku a nad ní byl druhý tábor.
Vlastně to také úplně klasické nebylo, neb nám pocestným zavřeli restaurant v Kozlech, tak jsme museli alternovat s restaurováním těla v Hrozňatově. Ve druhém táboře jsme na vlastním břiše okusili, jak se chvěje les při zemětřesení.
Druhý den jsme ujeli 58km s převýšením 1005m.
Letošní přejezd se dál ve znamení samých změn, tak tomu bylo i při třetím dnu. Změna spočívala v tom, že jsme Dyleň neobjížděli zprava přes střed Evropy, ale vysmahli jsme to témeř na vrchol po stejné trase, jako když jedeme 3 kopce Egerlandu a vršek jsme objeli zleva, čímž jsme se vyhnuli rozbahněnému terénu okolo bývalých kasáren a po několika kilometrech se opět napojili na signálku, po které jsme pokračovali dál směr Branka u Tachova.
Bufík, který jsme tam loni objevili nezklamal a dovolil občerstvit naše znavená těla. Také se zde svými pouhými dvěma slovy do historie výroků zapsal Luboš (takovej málomluvnej, jak říkala paní bufetářka ? ). K večeru, když jsme k večeru přes Starou Knížecí Huť přijížděli do Rozvadova, jsme poprvé asi na dvě hodinky uviděli Slunce. V Knížecí Huti nás překvapilo turistické odpočívadlo s hezkými poutači, ovšem viditelně už dlouho nikoho, kromě nás, nepoutaly.
„Naše“ restaurace v Rozvadově stála, avšak s jinou obsluhou, která fungovala stejně dobře jako ta minulá a stejně se i divila, když jsme ji opouštěli, kam můžeme po tmě jet. My však posledních šest kilometrů máme najeto i po tmě a také noční stavění stanů nám již nedělá problém.
Zrestaurování těla jsme si tentokráte zasloužili neb jsme dali 76km s 1450m převýšení.
Sobotní etapa je již tradičně odpočinková. Vede přes Železnou, zaniklé vesnice (zabývám se jimi v sekci turistika/zajímavosti): Frančina huť, Pleš, Rabov, Václav u Babova, okolo kopce Zvon, Mostek do Rybníku.
Z Rybníku pak stoupáme přes Závist na Liščí domky a traverzem Haltravského hřebínku na Sádek. Odtud je to pak již jen z kopce do Capartic, kde pod Čerchovem spíme poslední noc. Dnes jsme viděli Slunce asi 56 minut, když jsme projížděli okolo Zvonu. Ale ty stály za to. Podzimní příroda byla až kýčovitá.
Odpočinková etapa měřila 44km s převýšením 1040m.
Neděle, to už je jen takový přesun na shromaždiště (jak říkali vojáci), ovšem s výjezdem na Čerchov, nejvyšší horu Českého lesa. Probudili jsme se opět do mlhy, takže jsme Čerchov ani neviděli. Vysápali jsme se nahoru a odměnou nám byla šmolková obloha se sluníčkem.
A nastala opět změna a to směrem dolů jsme Čerchov objeli zprava a nevydali se k obvyklým Domažlicím, ale pokračovali jsme až do Všerub, jež jsou předělem Českého lesa a Šumavy, takže jsme tentokráte přejeli Český les opravdu kompletně.
Pro úplnost, nedělní trasa byla dlouhá 40km s převýšením 740m.
Celkově jsme tedy ujeli 298km a nastoupali 5585m.
Pár postřehů závěrem:
Přes to, že byla po cestě většinou mlha a nebo možná právě pro to, když vykouklo Slunce, byla příroda až neuvěřitelné barevná.
Trochu se obávám jednoho, když bude pokračovat devastace lesních cest od lesáků dosavadním tempem, bude naše trasa průjezdná tak možná ještě tři roky.
Ne vždy se darované peníze využívají účelně – viz. poutače v Knížecí huti.
I v mlze má Český les své kouzlo.
Kačenku s červeným zelíčkem si musíme na Výhledech zajistit dopředu.
