Tři kopce Egerlandu 2013

Základní informace:

14. ročník 3 kopců Egerlandu se nesl v komornějším duchu a pod heslem, které vymyslela Jitka "Nezaprší, nezaprší, ale chčije a chčije!"

Jako obvykle jsme se srazili u nás před domečkem, jak jsem již psal v komornější sestavě, kterou zřejmě ovlivnily paralerně konané akce a asi i významně předpověď počasí. Takže pouze silní jedinci se dostavili na start.

Letos se jelo po směru hodinových ručiček, takže jsme to vzali přes Kynšperk do Milíkova, kde na nás již čekali kamarádi z Jesenice.

Za Milíkovem jsme udělali změnu, neodbočili jsme hned na Javořinu, ale pokračovali dál až do Úbočí a z něj jeli směr Lazy. Obvykle Nad Dolským mlýnem odbočujeme po modré k Lesnému, ale tentokráte nás počasí v podobě velmi kvalitního deště "přemluvilo" pokračovat po silnici do Vyslokého sedla.

Odtud jsme, spíše než cestou, tak ne příliš vyschlým korytem potoka, stoupali na první kopec - Lesný. Zde jsme se pod ochranou altánku občerstvili první lahvinkou Sonberkského moku (Luboš opět nezklamal) a za pokračujícího, avšak pozvolna usávajícího deště se jali klesat do Kynžvartu, kde byla stanovena občerstvovna U Bůčku.

Po příjezdu do restauračního zařízení nás svými hřejivými paprsky začalo laskat, hladit a hlavně prohřívat sluníčko. To se ukázalo, jako asi nejdůležitější okamžik celého výletu, neb jsme byli totálně promoklí a 12°C na Lesném nám též moc tělesné kondice nepřidalo, avšak na náledě nám to neubralo!
I odložili jsme své svršky na asfaltovou sušičku, doplnili vydanou energii a jako bonus přidali něco rychlých cukrů.

V Kynžvartu jsme se setkali ještě s dalšími třemi kamarády, se kterými se nepodařilo úplně sesynchronizovat odjezd a společně jsme se vydali vstříc druhému kopci - Dyleni. Průběh ztečení tohoto kopce se moc nelišil od toho prvního. Asi v jeho první třetině začalo pršet! A aby toho nebylo málo i krupky se přidaly. Nahoře je naštěstí také turistická boudička, jež se nám stala dočasným domovem, než se deštík doprovázeny hromy a blesky z největšího přežene.

I dobytí druhého kopce jsme oslavili lahvinkou, tentokrá to to byl v podání J. P. Chenet Cabrnet Sauvignon.
Jestliže jsme na Lesný jeli cestou připonínající koryto ne příliž vyschlého potoka, tak z Dyleně jsme se spouštěli regulérním potokem!

Cestou dolů pršet přestalo a do Hrozňatova, místa druhé občerstvovací stanice, jsme přijeli bez deště. Dyleň se s námi loučila oblačným nebem, ale okolo Lorety už bylo přijatelno.

Sice se od západu zase hnaly mraky, ale majitel z Pergoly tvrdil, že se nám to vyhne. I usalašili jsme se tedy k druhému občerstvení ...

... a nevyhlo! Začalo cedit i zde. Tento deštík však nebyl tak zdrcující, neb jsme byli již v nížině, takže teplota byla více než přijatelná a hlavně, byli jsme pod střechou :-). Přesto jsme neopomněli doplniti rychlých cukrů.

Tentokráte jsme měli pevné nervy, pravda velel jsem k odjezdu, když ještě trochu pršelo, čas byl již nachýlen a třetí kopec byl stále před námi, ale než jsme zaplatili, pršet přestalo.
Asi dva kilometry za Hrozňatovem byla cesta suchá, což naznačovalo, že tady asi vůbec nepršelo, což se ukázalo býti pravdou, kterou nám potvrdil Milánek, který nám jel po závodech naproti.
To již byla Zelená hora na dohled.

Bismarkova rozhledna nás přivítala, zalita večerním sluncem. Na oslavu třetího kopce jsme dali poslední lahvinku, odpočinuli jsme si, dali vrcholové foto a vydali se k domovům.

Tak špatné počasí na této akci nepamatuji. Jak však říká kamarád Beran: "Zážitky nemusí být vždy kladné, stačí, když jsou dostatečně silné!" Což tentokráte byly!.