Základní informace:
| Co: | Tři kopce Egerlandu |
| Kde: | Kluč - Zelená hora - Dyleň - Lesný - Kluč |
| Kdy: | 14.6.2008 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
Již po deváté jsme se ráno sešli u nás před domečkem k výletu po kopcích Slavkovského a Českého lesa.
Letos jsme jeli horší variantu a to směr Zelená hora - Dyleň - Lesny. Horší je proto, že se vyjíždí na Zelenou horu po časovce MTB závodu a na Dyleň se jede od hranic po stopách Podradské padesátky. Sice jsme trasu byli nuceni trochu upravit, ale o tom později.
Vydali jsme se tedy na trasu,
v Nebanicích na ná s čekali Kyndraťáci a Bešťáci, zkompletovali jsme se, udělali zahajovací foto
a pokračovali na Cheb, kde na nás čekal ještě Luboš Kleiner. Prokličkovali jsme Chebem a přilehlým okolím ve smyslu - máme čas, můžeme jet zkratkou -, přičemž jsme museli překonat první lehkou překážku v podobě zmizelého přechodu přes trať, jež je v těchto místech rekonstruována. S jakou intenzitou ji ČD (za naše peníze) opravují je vidět na fotce níže.
Za Chebem nás již čekal první kopec. Trochu jsme to zesrabili a k jeho zdolání jsme tentokráte nepoužili trať časovky, ale kvůli velkému bahnu jsme jeli nahoru po asfaltce.
Cestou dolů
nám Luboš prozradil, že v Kozlech, našem obvyklém občerstvovacím zařízení, mají otevřeno již pouze pro ubytované a druhý občerstvovací bod - penzion Flash je na prodej, tedy také zavřen. Proto jsme museli zvolit úhybný manévr a pro první restaurování těla jsme zvolili restauraci v Hroznatově. Těsně před dojezdem k ní měl první defekt Venca.
Po restauraci nám nezbylo, než se vrhnout na nejhorší kopec - Dyleň. Od hranic je pěkně strmý a i docela dlouhý. Na vrcholu nás mile překvapil Luboš se svým Vlašáčkem od Sonberka. Do vrcholové knihy jsme odepsali Jitce Kleinerů, která tam byla před týdnem, dali 2. vrcholové foto a vydali se dál.
Při sjezdu dolů jsme se stavěli ve Vysoké u rekonstruované ruiny kostela, kde jsme zjistili, že nám chybí Luboš. Chyběl, protože na planince po výjezdu z lesa píchnul. To jsem si nemohl nechat ujít a jel jsem to zdokumentovat. Ostatní kamrádi čekali u kostela a některé z nich to čekání dokonce přemohlo. Pak jsme se mohli divit, že když celý výlet prochrápou, že mají sil na rozdávání.
Zde se od nás oddělili Venca s Reginou, protože pospíchali na sraz třídy a Lesný by pro ně byla již velká zajížďka, no a zbytek pokračoval dál směr Kynžvart. Místo Flashe, jsme dali pivo v Kynžvartu a tato zastávka byla zase dlouhá pro Bešťáky, neb měli hlídání dětí jen do pěti, takže poračovali nahoru bez nás. My, posilněni pišingry a pivem, jsme pokračovali za chvíli a úspěšně zdolali i poslední kopec.
Na vrcholu bylo hezky, přesto jsme jej museli velmi rychle vyklidit, pro neuvěřitelný atak much, jež jsou vidět i na obrázcích přijížděvších kamarádů i mém. Cestou dolů jsme se pokochali ještě par pohledy do Chebské kotliny a zakončili v restauraci v Krajkové
Výlet se zdařil i když mi ty kopce přišly nějaké delší a prudší, letos jsme díky zkratkám ujeli asi 122 km s celkovým převýšením cca 2250 m.
Začátek